Nadpis
Kategorie
datum

Mgr. Bc. Soňa Daňková, členka Krajského kabinetu Přírodovědné vzdělávání v Kraji Vysočina a učitelka ZŠ Seifertova 5, Jihlava začala v kabinetu působit v nelehkém období plném epidemiologických omezení a online setkávání. Přesto se do práce pustila s vervou sobě vlastní. O tom svědčí i pravidelný věstník Vepřík vysočinského kabinetu, který vychází každý měsíc a který aktuálně odebírá několik set čtenářů. 

Proč jste se přihlásila do kabinetu? Jaká byla vaše očekávání týkající se kabinetu obecně nebo přínosu pro vás osobně?

Do kabinetu jsem se přihlásila, protože jsem ráda u zdroje informací a vždy mě zajímalo pozadí učitelské profese. I proto jsem vystudovala školský management. Zpočátku jsem si nebyla úplně jistá, do čeho jdu, ale nevadilo mi to. Teď mohu říct, že mě tato práce naplňuje, protože si z velké části sama určuji, jak moje práce pro kabinet bude vypadat.

Jsem společenská, zvídavá a ráda nápomocná. Říká se o mně, že jsem kreativní. Například oblíbený Vepřík, tedy stník přírodovědného kabinetu Vysočina, je toho důkazem. V dubnu oslaví druhé narozeniny. Snažíme se, aby každý měsíc přinášel zajímavosti a novinky z přírodovědných oborů, pozvánky na akce, inspiraci ke čtení, zásadní zprávy ze školství a především tipy do výuky. Původně byl Vepřík určen pro Vysočinu, ale už nějaký čas navštěvuje celou republiku. Kdo ho nezná a chtěl by být pravidelně inspirován, stačí poslat Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Práce na Vepříkovi, ale i síťování, komunikace se členy kabinetu, připravování akcí a další stojí čas a energii. Přesto jsem za tyto činnosti ráda, protože posouvají v mé praxi. Taky si pak umím více vážit chvil odpočinku.

Jak váš kabinet přesně funguje?

Kabinet pro Přírodovědné vzdělávání neměl lehký start. Začal ve chvíli, kdy jsme se učili žít o samotě. Se členy kabinetu jsme se setkávali online a později i prezenčně. Například poslední setkání proběhlo v ZOO Jihlava. Na programu byl workshop Fyzika a chemie venku, diskuze nad multidisciplinárním tématem výuky přírodních krajin a přehlídka deskových her, které se dají v přírodovědných předmětech využít.

S kolegy metodiky z Vysočiny se setkáváme často online. Prezenčně se vidíme několikrát do roka. Střídáme okresy, abychom to měli pestré. Setkání jsou vždycky veselá a podnětná, takže se na ně těším.

Co jste díky kabinetům získala?

Rozhodně nové přátele, podněty a kontakty. Díky kabinetu jsem poznala spoustu lidí. Pravidelně se setkávám s kolegy, kteří mě mají co naučit. Baví mě diskuze s nimi, protože se díky nim rodí nové nápady, srovnávají myšlenky a zodpovídají otázky.

Účastním se také školení a webinářů, které v rámci projektu SYPO vznikají a ke kterým mám přístup z první ruky. Vybírám si ty, které se mi mohou hodit do výuky, ale ještě raději mám ty, které mi mohou pomoct pochopit myšlení dětí, tím pádem ulehčit život.

Kde vidíte největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?

Mojí základní výzvou a vizí je žáky neodradit od fyziky, chemie a přírodopisu. Nemaluji si, že pro tyto předměty nadchnu všechny žáky, ale snažím se dětem ukázat výhody znalostí z těchto oborů. Snažím se je učit pro život i mimo školu.

Jak se na kabinety a vaši účast v nich dívá vedení školy a kolegové?

Všichni ve škole vědí, že dělám ještě něco dalšího kromě učení hlavně díky Vepříkovi. Občas mě kvůli tomu na chodbě někdo zastaví. Kolegové z mého kabinetu ve škole pochopitelně vědí více a zajímají se. Vedení školy mě podporuje a nebrání se například poskytnutí prostor pro setkání učitelů.

Dvě mé kolegyně jsou také v kabinetu Matematika a její aplikace. Když mají čas, rády se účastní setkání, která chválí, protože se setkají s kolegy z jiných škol, vymění si zkušenosti a dozví se vždy něco nového.


Vystoupení Soni Daňkové na mezinárodní konferenci SYPO Quo vadis, kabinety ZDE.

Archiv věstníku Vepřík najdete ZDE.


Mgr. Bc. Soňa Daňková je členkou Krajského kabinetu Přírodovědné vzdělávání v Kraji Vysočina a učitelkou ZŠ Seifertova 5, Jihlava. 

Zpět

Nadpis
Kategorie

Mgr. Bc. Soňa Daňková, členka Krajského kabinetu Přírodovědné vzdělávání v Kraji Vysočina a učitelka ZŠ Seifertova 5, Jihlava začala v kabinetu působit v nelehkém období plném epidemiologických omezení a online setkávání. Přesto se do práce pustila s vervou sobě vlastní. O tom svědčí i pravidelný věstník Vepřík vysočinského kabinetu, který vychází každý měsíc a který aktuálně odebírá několik set čtenářů. 

Proč jste se přihlásila do kabinetu? Jaká byla vaše očekávání týkající se kabinetu obecně nebo přínosu pro vás osobně?

Do kabinetu jsem se přihlásila, protože jsem ráda u zdroje informací a vždy mě zajímalo pozadí učitelské profese. I proto jsem vystudovala školský management. Zpočátku jsem si nebyla úplně jistá, do čeho jdu, ale nevadilo mi to. Teď mohu říct, že mě tato práce naplňuje, protože si z velké části sama určuji, jak moje práce pro kabinet bude vypadat.

Jsem společenská, zvídavá a ráda nápomocná. Říká se o mně, že jsem kreativní. Například oblíbený Vepřík, tedy stník přírodovědného kabinetu Vysočina, je toho důkazem. V dubnu oslaví druhé narozeniny. Snažíme se, aby každý měsíc přinášel zajímavosti a novinky z přírodovědných oborů, pozvánky na akce, inspiraci ke čtení, zásadní zprávy ze školství a především tipy do výuky. Původně byl Vepřík určen pro Vysočinu, ale už nějaký čas navštěvuje celou republiku. Kdo ho nezná a chtěl by být pravidelně inspirován, stačí poslat Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Práce na Vepříkovi, ale i síťování, komunikace se členy kabinetu, připravování akcí a další stojí čas a energii. Přesto jsem za tyto činnosti ráda, protože posouvají v mé praxi. Taky si pak umím více vážit chvil odpočinku.

Jak váš kabinet přesně funguje?

Kabinet pro Přírodovědné vzdělávání neměl lehký start. Začal ve chvíli, kdy jsme se učili žít o samotě. Se členy kabinetu jsme se setkávali online a později i prezenčně. Například poslední setkání proběhlo v ZOO Jihlava. Na programu byl workshop Fyzika a chemie venku, diskuze nad multidisciplinárním tématem výuky přírodních krajin a přehlídka deskových her, které se dají v přírodovědných předmětech využít.

S kolegy metodiky z Vysočiny se setkáváme často online. Prezenčně se vidíme několikrát do roka. Střídáme okresy, abychom to měli pestré. Setkání jsou vždycky veselá a podnětná, takže se na ně těším.

Co jste díky kabinetům získala?

Rozhodně nové přátele, podněty a kontakty. Díky kabinetu jsem poznala spoustu lidí. Pravidelně se setkávám s kolegy, kteří mě mají co naučit. Baví mě diskuze s nimi, protože se díky nim rodí nové nápady, srovnávají myšlenky a zodpovídají otázky.

Účastním se také školení a webinářů, které v rámci projektu SYPO vznikají a ke kterým mám přístup z první ruky. Vybírám si ty, které se mi mohou hodit do výuky, ale ještě raději mám ty, které mi mohou pomoct pochopit myšlení dětí, tím pádem ulehčit život.

Kde vidíte největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?

Mojí základní výzvou a vizí je žáky neodradit od fyziky, chemie a přírodopisu. Nemaluji si, že pro tyto předměty nadchnu všechny žáky, ale snažím se dětem ukázat výhody znalostí z těchto oborů. Snažím se je učit pro život i mimo školu.

Jak se na kabinety a vaši účast v nich dívá vedení školy a kolegové?

Všichni ve škole vědí, že dělám ještě něco dalšího kromě učení hlavně díky Vepříkovi. Občas mě kvůli tomu na chodbě někdo zastaví. Kolegové z mého kabinetu ve škole pochopitelně vědí více a zajímají se. Vedení školy mě podporuje a nebrání se například poskytnutí prostor pro setkání učitelů.

Dvě mé kolegyně jsou také v kabinetu Matematika a její aplikace. Když mají čas, rády se účastní setkání, která chválí, protože se setkají s kolegy z jiných škol, vymění si zkušenosti a dozví se vždy něco nového.


Vystoupení Soni Daňkové na mezinárodní konferenci SYPO Quo vadis, kabinety ZDE.

Archiv věstníku Vepřík najdete ZDE.


Mgr. Bc. Soňa Daňková je členkou Krajského kabinetu Přírodovědné vzdělávání v Kraji Vysočina a učitelkou ZŠ Seifertova 5, Jihlava. 

Zpět

datum

Mgr. Soňa Havlíčková působí jako předsedkyně Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina, členka Národního kabinetu Český jazyk a literatura a učitelka na SŠ stavební v Třebíči. Více než dvacet let učí kromě českého jazyka a literatury také dějepis a dějiny architektury a aktuálně zastává pozici školního speciálního pedagoga. Pohybuje se mezi maturitními i učebními obory, spektrum žáků, které učí a se kterými se setkává, je tedy velmi široké.

Proč jste se přihlásila do kabinetu? Jaká byla vaše očekávání týkající se kabinetu obecně nebo přínosu pro vás osobně?

S NIDV (později NPI ČR) jsem dlouhodobě spolupracovala již před vznikem kabinetů. S nápadem zapojit se do kabinetů mě oslovil tehdejší vedoucí krajského pracoviště NIDV Jihlava Miloslav Vyskočil. Osobně jsem se znala také s naší odbornou krajskou metodičkou Janou Rösslerovou. Proto jsem nabídku přihlásit se do výběrového řízení ráda zvážila a přijala.

Myšlenka kabinetů mne velmi oslovila. Vítala jsem možnost vytvoření prostoru pro sdílení zkušeností aktivních učitelů českého jazyka a literatury, kterých není podle mého názoru málo. Zároveň jsem vítala příležitost setkávat se s kolegy, kteří učí jiné předměty.

V kabinetech jsem od samého počátku a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Naplnily moje představy o vytvoření komunity aktivních a pozitivních lidí, kteří se zajímají o svoji práci. Zároveň jsem potkala odborníky – bohemisty, díky nimž jsem si rozšířila svoje obzory.    

Co vám kabinety nakonec opravdu přinášejí? Naplnily vaše očekávání?

Protože jsem členkou Národního kabinetu, vítám možnost získávat informace tzv. z první ruky. Aktuální je otázka revizí, budoucnosti jednotné přijímací zkoušky a státní maturitní zkoušky.

Obohacující je také setkávání s kolegy a sdílení zkušeností, což bylo například v období distanční výuky, kdy  jsme spolu řešili aktuální problémy, velmi přínosné. Díky kabinetům jsem se setkala i s učiteli prvostupňového vzdělávání, rozšířila jsem si tak obzory a pronikla trochu do vzdělávání menších dětí. 

Co do kabinetu naopak přinášíte vy?

Věřím, že mou hlavní silnou stránkou je především pozitivní myšlení a touha posouvat věci kupředu. Dále jsou to zkušenosti z mé pedagogické činnosti. Věnuji se především metodám aktivního učení, tvorbě a hodnocení slohových prací a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Myslím, že mám organizační schopnosti, které se hodí například při realizaci připravených akcí i při tvorbě dvou metodických příruček, u nichž jsem byla garantkou a také autorkou příspěvků. 

Do kabinetů jsem také přizvala spoustu aktivních učitelů, se kterými jsem se během svého profesního života potkala a kteří se zapojili v Kraji Vysočina i díky mně.

Jak se na vaši účast v kabinetech dívají kolegové ve škole nebo vedení školy? Bavíte se o tom s nimi?

Vedení školy mne dlouhodobě podporuje. Ředitel školy si je vědom přínosu mojí činnosti pro školu, zajímá se o náplň mojí práce, řešíme spolu některé problémy. U nás ve škole se např. pravidelně konají setkání oblastního metodického kabinetu Třebíčsko a plánujeme i další akce.

Někteří kolegové o kabinetech vědí. S kolegyněmi češtinářkami jsem samozřejmě v pravidelném kontaktu a akcí se aktivně účastní. Vím, že i naši matematici jsou od samého počátku členy kabinetu Matematika a její aplikace a jeho činnost si chválí. Osobně jsem uvítala, že mohu být členkou Kabinetu Společenskovědního vzdělávání. Kolegyním jsem doporučila, aby se zapojily do Kabinetu Cizích jazyků.

Je mi trochu líto, že se kabinety netýkají odborných předmětů. I učitelé odborných předmětů by měli mít metodická sdružení a řešit otázky, jak mají žáky učit. Často se soustředí pouze na obsah. Ten je samozřejmě také důležitý. Ale stejně tak jako cesta, která k poznatkům vede. To je z mého pohledu jeden z obrovských přínosů kabinetů pro učitele.

Jak funguje váš kabinet?

V našem krajském kabinetu jsou tři členky, které jsou s námi od začátku a jsou velmi aktivní. Pravidelně se setkáváme na kolokviích na krajském pracovišti NPI ČR v Jihlavě a díky naší odborné krajské metodičce se často scházíme i neformálně a napříč kabinety, někdy i jen tak u kávy.

Setkávání v oblastech je různé. Pravidelně se scházíme na Třebíčsku, Žďársku a Havlíčkobrodsku, méně se nám daří na Jihlavsku a Pelhřimovsku. Právě možnost setkávání vítají kolegyně z praxe. Například na Třebíčsku jsme se o to pokoušeli již před projektem SYPO. Ale teprve spuštění projektu vymezilo prostor, který rády využíváme.   

Zúčastňujete se nebo se jinak podílíte na akcích SYPO? Pokud ano, jak a proč? Využíváte získané znalosti ve své praxi?

Vedle svojí aktivní účasti v Národním kabinetu Český jazyk a literatura vedu Krajský metodický kabinet Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina. Společně s ostatními metodičkami připravujeme jeho činnost, kdy se snažíme vycházet vstříc požadavkům pedagogického terénu. Dále mám na starosti oblast Třebíčsko a Jihlavsko, ve kterých organizuji činnosti, jako jsou pravidelná setkávání a vzdělávací akce. Akcí se sama účastním ať už jako vděčný posluchač, nebo jako lektor.

Aktivity kabinetů jsou ve většině případů prakticky orientované, poznatky tedy hojně využívám. Zabýváme se jednotnou přijímací zkouškou a maturitní zkouškou, mezipředmětovými vztahy…

V kabinetech rezonuje téma komunikačního pojetí českého jazyka a literatury, nabyté informace se snažím promítat do svojí výuky. Velkým tématem je i hodnocení maturitní zkoušky, konkrétně písemné práce. Myslím, že se nám podařilo toto téma otevřít pro širší učitelskou základnu a snad se něco ve výuce předmětu český jazyk a literatura promítne. Rozhodně je to téma, kterému se chceme věnovat i v budoucnosti.

Jaké jsou podle vás aktuálně největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?

Z mého pohledu jsou největšími výzvami rozvíjení digitálních kompetencí, rozvíjení čtenářské i pisatelské gramotnosti. Velkou příležitostí jsou revize RVP a byla by škoda tuto příležitost plně nevyužít. Zejména odborná učiliště si zaslouží důkladnou analýzu cílů vzdělávání a vyučovacího obsahu. Mám pocit, že se na tento typ vzdělávání dlouhodobě zapomíná. Ačkoli připravujeme tolik potřebné řemeslníky.

Svým žákům bych chtěla ukazovat, že svět literatury je svět krásný a pestrý, že stojí za to do něho pronikat. A také že jazyk je živý nástroj, o který musíme pečovat a měli bychom pečlivě zvažovat, jak ho používáme.    


Metodická příručka Příklady dobré praxe výuky českého jazyka a literatury distančním způsobem ZDE

Vystoupení Soni Havlíčkové na mezinárodní konferenci SYPO Quo vadis, kabinety ZDE


Mgr. Soňa Havlíčková působí jako předsedkyně Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina a jako členka Národního kabinetu Český jazyk a literatura. Na SŠ stavební v Třebíči učí český jazyk a literaturu, dějepis a dějiny architektury, zastává také pozici školního speciálního pedagoga.

V říjnu 2022 obdržela Soňa Havlíčková ocenění Učitel Vysočiny 2022. V kabinetech jsou také ocenění z dřívějších let Roman Veselský, Alena Zina Janáčková nebo Soňa Havlíková. Rozhovor se Soňou Havlíčkovou najdete ZDE.

Zpět

Nadpis
Kategorie

Mgr. Soňa Havlíčková působí jako předsedkyně Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina, členka Národního kabinetu Český jazyk a literatura a učitelka na SŠ stavební v Třebíči. Více než dvacet let učí kromě českého jazyka a literatury také dějepis a dějiny architektury a aktuálně zastává pozici školního speciálního pedagoga. Pohybuje se mezi maturitními i učebními obory, spektrum žáků, které učí a se kterými se setkává, je tedy velmi široké.

Proč jste se přihlásila do kabinetu? Jaká byla vaše očekávání týkající se kabinetu obecně nebo přínosu pro vás osobně?

S NIDV (později NPI ČR) jsem dlouhodobě spolupracovala již před vznikem kabinetů. S nápadem zapojit se do kabinetů mě oslovil tehdejší vedoucí krajského pracoviště NIDV Jihlava Miloslav Vyskočil. Osobně jsem se znala také s naší odbornou krajskou metodičkou Janou Rösslerovou. Proto jsem nabídku přihlásit se do výběrového řízení ráda zvážila a přijala.

Myšlenka kabinetů mne velmi oslovila. Vítala jsem možnost vytvoření prostoru pro sdílení zkušeností aktivních učitelů českého jazyka a literatury, kterých není podle mého názoru málo. Zároveň jsem vítala příležitost setkávat se s kolegy, kteří učí jiné předměty.

V kabinetech jsem od samého počátku a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Naplnily moje představy o vytvoření komunity aktivních a pozitivních lidí, kteří se zajímají o svoji práci. Zároveň jsem potkala odborníky – bohemisty, díky nimž jsem si rozšířila svoje obzory.    

Co vám kabinety nakonec opravdu přinášejí? Naplnily vaše očekávání?

Protože jsem členkou Národního kabinetu, vítám možnost získávat informace tzv. z první ruky. Aktuální je otázka revizí, budoucnosti jednotné přijímací zkoušky a státní maturitní zkoušky.

Obohacující je také setkávání s kolegy a sdílení zkušeností, což bylo například v období distanční výuky, kdy  jsme spolu řešili aktuální problémy, velmi přínosné. Díky kabinetům jsem se setkala i s učiteli prvostupňového vzdělávání, rozšířila jsem si tak obzory a pronikla trochu do vzdělávání menších dětí. 

Co do kabinetu naopak přinášíte vy?

Věřím, že mou hlavní silnou stránkou je především pozitivní myšlení a touha posouvat věci kupředu. Dále jsou to zkušenosti z mé pedagogické činnosti. Věnuji se především metodám aktivního učení, tvorbě a hodnocení slohových prací a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Myslím, že mám organizační schopnosti, které se hodí například při realizaci připravených akcí i při tvorbě dvou metodických příruček, u nichž jsem byla garantkou a také autorkou příspěvků. 

Do kabinetů jsem také přizvala spoustu aktivních učitelů, se kterými jsem se během svého profesního života potkala a kteří se zapojili v Kraji Vysočina i díky mně.

Jak se na vaši účast v kabinetech dívají kolegové ve škole nebo vedení školy? Bavíte se o tom s nimi?

Vedení školy mne dlouhodobě podporuje. Ředitel školy si je vědom přínosu mojí činnosti pro školu, zajímá se o náplň mojí práce, řešíme spolu některé problémy. U nás ve škole se např. pravidelně konají setkání oblastního metodického kabinetu Třebíčsko a plánujeme i další akce.

Někteří kolegové o kabinetech vědí. S kolegyněmi češtinářkami jsem samozřejmě v pravidelném kontaktu a akcí se aktivně účastní. Vím, že i naši matematici jsou od samého počátku členy kabinetu Matematika a její aplikace a jeho činnost si chválí. Osobně jsem uvítala, že mohu být členkou Kabinetu Společenskovědního vzdělávání. Kolegyním jsem doporučila, aby se zapojily do Kabinetu Cizích jazyků.

Je mi trochu líto, že se kabinety netýkají odborných předmětů. I učitelé odborných předmětů by měli mít metodická sdružení a řešit otázky, jak mají žáky učit. Často se soustředí pouze na obsah. Ten je samozřejmě také důležitý. Ale stejně tak jako cesta, která k poznatkům vede. To je z mého pohledu jeden z obrovských přínosů kabinetů pro učitele.

Jak funguje váš kabinet?

V našem krajském kabinetu jsou tři členky, které jsou s námi od začátku a jsou velmi aktivní. Pravidelně se setkáváme na kolokviích na krajském pracovišti NPI ČR v Jihlavě a díky naší odborné krajské metodičce se často scházíme i neformálně a napříč kabinety, někdy i jen tak u kávy.

Setkávání v oblastech je různé. Pravidelně se scházíme na Třebíčsku, Žďársku a Havlíčkobrodsku, méně se nám daří na Jihlavsku a Pelhřimovsku. Právě možnost setkávání vítají kolegyně z praxe. Například na Třebíčsku jsme se o to pokoušeli již před projektem SYPO. Ale teprve spuštění projektu vymezilo prostor, který rády využíváme.   

Zúčastňujete se nebo se jinak podílíte na akcích SYPO? Pokud ano, jak a proč? Využíváte získané znalosti ve své praxi?

Vedle svojí aktivní účasti v Národním kabinetu Český jazyk a literatura vedu Krajský metodický kabinet Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina. Společně s ostatními metodičkami připravujeme jeho činnost, kdy se snažíme vycházet vstříc požadavkům pedagogického terénu. Dále mám na starosti oblast Třebíčsko a Jihlavsko, ve kterých organizuji činnosti, jako jsou pravidelná setkávání a vzdělávací akce. Akcí se sama účastním ať už jako vděčný posluchač, nebo jako lektor.

Aktivity kabinetů jsou ve většině případů prakticky orientované, poznatky tedy hojně využívám. Zabýváme se jednotnou přijímací zkouškou a maturitní zkouškou, mezipředmětovými vztahy…

V kabinetech rezonuje téma komunikačního pojetí českého jazyka a literatury, nabyté informace se snažím promítat do svojí výuky. Velkým tématem je i hodnocení maturitní zkoušky, konkrétně písemné práce. Myslím, že se nám podařilo toto téma otevřít pro širší učitelskou základnu a snad se něco ve výuce předmětu český jazyk a literatura promítne. Rozhodně je to téma, kterému se chceme věnovat i v budoucnosti.

Jaké jsou podle vás aktuálně největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?

Z mého pohledu jsou největšími výzvami rozvíjení digitálních kompetencí, rozvíjení čtenářské i pisatelské gramotnosti. Velkou příležitostí jsou revize RVP a byla by škoda tuto příležitost plně nevyužít. Zejména odborná učiliště si zaslouží důkladnou analýzu cílů vzdělávání a vyučovacího obsahu. Mám pocit, že se na tento typ vzdělávání dlouhodobě zapomíná. Ačkoli připravujeme tolik potřebné řemeslníky.

Svým žákům bych chtěla ukazovat, že svět literatury je svět krásný a pestrý, že stojí za to do něho pronikat. A také že jazyk je živý nástroj, o který musíme pečovat a měli bychom pečlivě zvažovat, jak ho používáme.    


Metodická příručka Příklady dobré praxe výuky českého jazyka a literatury distančním způsobem ZDE

Vystoupení Soni Havlíčkové na mezinárodní konferenci SYPO Quo vadis, kabinety ZDE


Mgr. Soňa Havlíčková působí jako předsedkyně Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina a jako členka Národního kabinetu Český jazyk a literatura. Na SŠ stavební v Třebíči učí český jazyk a literaturu, dějepis a dějiny architektury, zastává také pozici školního speciálního pedagoga.

V říjnu 2022 obdržela Soňa Havlíčková ocenění Učitel Vysočiny 2022. V kabinetech jsou také ocenění z dřívějších let Roman Veselský, Alena Zina Janáčková nebo Soňa Havlíková. Rozhovor se Soňou Havlíčkovou najdete ZDE.

Zpět

datum

Mgr. Lucie Topinková, místopředsedkyně Krajského kabinetu v Kraji Vysočina a učitelka ZŠ Komenského 2 ve Žďáře nad Sázavou, učí již 25 let a učit ji stále baví. Hledala možnost, jak se dále rozvíjet, a my jsme rádi, že ji našla v krajském kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina. A musíme říct, že i ona kabinetu dává plnými hrstmi.

Proč jste se přihlásila do metodického kabinetu a jaká byla vaše očekávání?

Cítila jsem potřebu posunout se v učitelování dál. Měla jsem za sebou mraky účastí na seminářích, abych se v pedagogickém řemesle stále zdokonalovala, šla s dobou, používala nové metody a abych neustrnula na místě, jako jsem to bohužel viděla u mnohých kolegů a kolegyň z různých škol. Chtěla jsem, aby mě má práce stále naplňovala a tím pádem, abych mohla být dobrou učitelkou pro své žáky. Potřebovala jsem něco dalšího. Velmi mě lákalo lektorování a tvorba učebních materiálů a přes SYPO jsem viděla cestu.

Ze všeho nejvíce jsem však cítila potřebu sdílení svého aktivního učení, radosti z učení s podobně nastavenými aktivními učiteli. A to vše mi kabinety umožnily.

Takže se dá říct, že vaše očekávání byla splněna? Co vám kabinety přinášejí?

Má očekávání se naplnila nad rámec. Máme skvělou skupinku krajánků češtinářek, každá jsme z jiného stupně vzdělávání, krásně se tedy propojujeme, navíc jsme naladěny na stejnou notu a učení nás nesmírně baví. Spolupracujeme na jedničku, tvoříme materiály, lektorujeme a každá máme svou skupinku členů v oblasti, kde jsou opět učitelé, kteří zkrátka chtějí, a ne že musí. Setkávám se s učiteli, které baví učit, kteří mají rádi děti, kteří se chtějí posouvat dál, jsou aktivní, jsou tak trochu jako já, nestojí na místě, zkrátka chtějí.

Využívám, co mi čas dovolí, nabízených lektorovaných programů mých kolegyň a kolegů, jejich semináře, webináře, intervize a další, které jsou vždy z praxe a nabité dobrými příklady.

Poznala jsem úžasné lidi i ve vedení SYPO, nemohu nezmínit naši odbornou krajskou metodičku Mgr. Janu Rösslerovou. Získala jsem přátele i na osobní úrovni.

Kabinety mi přinášejí i jistou formou seberealizace, a tu jsem našla v podobě lektorování. Velmi mě baví předávat mé, troufnu si říct, bohaté kantorské zkušenosti ostatním. Baví mě sdílet s kolegy materiály a povídat si o tom.

Jak vlastně funguje váš kabinet?

Aktuálně jsem členkou dvou kabinetů v našem kraji – kabinetu Předškolní a prvostupňové vzdělávání a kabinetu Český jazyk a literatura. V kabinetu Český jazyk a literatura jsem od zahájení jeho činnosti a musím říct, že mé holky krajanky jsou naprosto skvělé dámy, úžasné paní učitelky a inspirativní osobnosti. Fungujeme ve všech rovinách, formálně, neformálně i na osobní úrovni. Jsme stále pozitivně naladěné, máme skvělé nápady, zadané úkoly plníme všechny včas a co staví náš kabinet o level výš je to, že se dokážeme navzájem podržet i v těžkých životních situacích. Scházíme se nejen na pravidelných setkáních na krajském pracovišti NPI ČR, ale i mimo, a je to prima.

Co je vaší silnou stránkou? Co jste naopak do kabinetu vnesla vy sama?

Mezi mé silné stránky patří životní optimismus, pozitivní mysl. Po posledním krajském kolokviu jsem dostala od svých kolegyň kompliment, že jsem je nabila pozitivní energií a že jsem jejich sluníčko. Když vám tohle řekne kolegyně, které si vážíte, a víte, že to není jen mazání medu kolem pusy, je to prostě paráda.

Další mou silnou stránkou je vytrvalost, Když se do něčeho zakousnu, a nemyslím tím čokoládu J, tak nepustím, dokud to nedotáhnu do konce. Dokážu si stanovit takové cíle, které jsem schopna splnit a které mě posouvají. Nerada stojím na místě. Jsem aktivní i akční. Mám velmi dobré organizační schopnosti, chápu význam time managementu a práci si dokáži dobře rozložit, aby mi zbyl čas i na mé koníčky. Další mou předností jsou komunikační dovednosti, které využívám nejen v práci, ale i při lektorování čtenářské gramotnosti.

Do kabinetu přináším nejenom sebe jako osobnost, ale i dlouholeté zkušenosti pedagoga 1. stupně ZŠ. Jsem ochotna podělit se, sdílet své know-how, to, co se mi v praxi osvědčilo, co dětem pomáhá při zvládání učiva. Díky mé praxi znám spoustu aktivních kolegyň, které se mi podařilo zasíťovat a s kterými již několik let spolupracujeme. V neposlední řadě pro kabinety lektoruji či vedu skupinové intervize.

Jsem zapojena i do našeho MAPu jako vedoucí pracovní skupiny pro čtenářskou gramotnost, takže jsem propojovacím článkem mezi oběma projekty.

Kde vidíte největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?

Myslím, že jednou z největších výzev je rozhodně čtenářská gramotnost. Porozumění textu činí dětem obrovské problémy, pokud se s tím vhodným způsobem a vhodnými metodami nezačne již od 1. třídy.

Velmi důležité je také téma přechodu mezi 1. a 2. stupněm a mezi 2. a 3. stupněm vzdělávání. Je třeba si ujasnit, co je důležité naučit, co je zbytečné, na čem výuku stavět. Velkou výzvou jsou sdílení v rámci intervizí, hospitace, kterých se mnoho učitelů tak moc bojí.

Jak se na vaši účast v kabinetech dívají kolegové ve škole nebo vedení školy? Bavíte se o tom s nimi?

Vedení školy mi umožňuje účastnit se krajských kolokvií a také mi poskytuje možnost připravit si oblastní kolokvia v naší škole, čehož si velmi vážím.

S některými kolegy se o kabinetech bavíme, především s těmi, kteří jsou v některém z metodických kabinetů zasíťováni. V naší škole jsme tři v kabinetu Český jazyk a literatura, dva kolegové jsou v kabinetu Přírodovědné vzdělávání a jeden v kabinetu Informatika a ICT.

 „V covidu se na mě začaly obracet především mladé kolegyně, abych jim pomohla nejen  s online výukou, ale i s metodikou některých pro ně v té době obtížně vyučovatelných témat. Tyto kolegyně se nyní účastní každého mého semináře, workshopu atd. Díky jejich intervenci se nabalují další kolegyně, které se začaly zajímat o čtenářskou gramotnost z jiného úhlu pohledu, než jaký nabízí čítanky.“


Z našeho blogu…

Jak paní učitelka Topinková učila v 1. třídě během covidu ZDE

Jak pracovaly během covidu oblastní metodické kabinety v Kraji Vysočina ZDE


Mgr. Lucie Topinková, místopředsedkyně Krajského kabinetu v Kraji Vysočina a učitelka ZŠ Komenského 2 ve Žďáře nad Sázavou.

Zpět