Jean Piaget popsal děti jako „malé vědce“ a řekl, že „pokud budete sledovat děti, můžete zjistit něco nového“¹. Už více jak 20 let, co stojím za katedrou, se přesvědčuji o pravdivosti tohoto tvrzení. Každý den v práci zažívám nová, neopakovatelná dobrodružství, učím se nové a moc mě to baví.

Matematika názorně a pohybem

Jako dítě jsem vyrůstala v rodině chemických, strojních a stavebních inženýrů. Často jsem se snažila porozumět jejich rozhovorům, vtipům, diskuzím, mnohdy marně. Matematika i přírodní vědy obecně nikdy nepatřily k mým oblíbeným předmětům ani na základní škole ani na gymnáziu. Většinou je totiž vyučovali učitelé, kterým nikdy nepřipadaly těžké, často abstraktně. Musela jsem se jimi dost složitě prokousávat. To je nejspíš důvod, proč se snažím ve svých hodinách o větší názornost, dávám přednost manipulativním činnostem, a hlavně se snažím děti každou hodinu na chvíli dostat z lavic, hrajeme hry. Zároveň si ale uvědomuji, že se matematika nedá naučit pouhou hrou a objevováním, musí se prostě počítat a počítat.

Kabinety nezastavila ani pandemie

Zapojit se do projektu SYPO a stát se krajským metodikem jsme s kamarádkou braly jako životní výzvu. Už jen napsat si životopis a projít výběrovým řízením se učitelům málokdy poštěstí. Nám se to povedlo. Po prvním kolokviu krajského kabinetu Matematika a její aplikace jsem odcházela s pocitem, že existují fajn aktivní učitelé matematiky na druhém i třetím stupni a těšila se na vytváření sítě pedagogů ve své oblasti. Při jejich oslovování jsem jim nabídla možnost sdílení zkušeností a materiálů, a to vše bez administrativní zátěže, což je opravdu ve školství málo uvěřitelné. Příjemným překvapením pro mě byl fakt, že kladně reagovala asi třetina dotázaných. Ani pandemie metodické kabinety nezastavila. Naopak. Pravidelná setkání probíhala v online prostředí. Hodně jsme si pomáhali, podporovali, zkoušeli nové online aplikace, vzájemně se inspirovali.

Projekt SYPO mi osobně také pomohl uskutečnit nápad přesahující hranice ČR. Podařilo se mi přesvědčit českou paní učitelku matematiky, která v současné době již několik let učí matematiku v Anglii, aby se s námi podělila o své zkušenosti s výukou a školním prostředím tady a tam. Jsem moc ráda, že se akce podařila. Na to nikdy nezapomenu. V rámci projektu SYPO jsem také získala cenné lektorské zkušenosti. Měla jsem možnost vést několik skupinových intervizí po celé ČR zaměřených na matematiku a výuku cizích jazyků.  

Jestli bych měla projekt SYPO a metodické kabinety za něco pochválit, tak určitě za umožnění komunikace mezi učiteli v rámci jednoho předmětu, a to napříč všemi třemi stupni. Nám se v krajském kabinetu podařilo navázat zajímavá profesní přátelství. Dokonce jsme uskutečnili i dvě neformální setkání, kde nechybělo dobré jídlo a pití.

A co bych předmětu matematika a její aplikace přála?

Přála bych určitě pokračování v propojení komunikace mezi aktivními učiteli a podporu všech aktivit rozšiřujících obzory všem zúčastněných, další formální či neformální setkání nad zajímavými tématy, ale hlavně bych přála matematice, aby se vyučovala dobře, zajímavě a autenticky, aby děti prostě bavila. Koneckonců, tito „malí vědci“ drží klíč k naší budoucnosti². 

Mgr. Ludmila Chudobová, učitelka prvního stupně na Základní škole Bystřice nad Pernštejnem, Nádražní 615, kde je nejen matematika vyučována činnostně, členka Krajského kabinetu Matematika a její aplikace v Kraji Vysočina a lektorka Tvořivé školy a NPI ČR.

^1,2 Převzato z textu Dr. Martiny Pavlíčkové, Psy.D., klinické psycholožky, www.detskypsychologpraha.cz

Zpět

Mgr. Bc. Soňa Daňková, členka Krajského kabinetu Přírodovědné vzdělávání v Kraji Vysočina a učitelka ZŠ Seifertova 5, Jihlava začala v kabinetu působit v nelehkém období plném epidemiologických omezení a online setkávání. Přesto se do práce pustila s vervou sobě vlastní. O tom svědčí i pravidelný věstník Vepřík vysočinského kabinetu, který vychází každý měsíc a který aktuálně odebírá několik set čtenářů. 

Proč jste se přihlásila do kabinetu? Jaká byla vaše očekávání týkající se kabinetu obecně nebo přínosu pro vás osobně?

Do kabinetu jsem se přihlásila, protože jsem ráda u zdroje informací a vždy mě zajímalo pozadí učitelské profese. I proto jsem vystudovala školský management. Zpočátku jsem si nebyla úplně jistá, do čeho jdu, ale nevadilo mi to. Teď mohu říct, že mě tato práce naplňuje, protože si z velké části sama určuji, jak moje práce pro kabinet bude vypadat.

Jsem společenská, zvídavá a ráda nápomocná. Říká se o mně, že jsem kreativní. Například oblíbený Vepřík, tedy věstník přírodovědného kabinetu Vysočina, je toho důkazem. V dubnu oslaví druhé narozeniny. Snažíme se, aby každý měsíc přinášel zajímavosti a novinky z přírodovědných oborů, pozvánky na akce, inspiraci ke čtení, zásadní zprávy ze školství a především tipy do výuky. Původně byl Vepřík určen pro Vysočinu, ale už nějaký čas navštěvuje celou republiku. Kdo ho nezná a chtěl by být pravidelně inspirován, stačí poslat Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Práce na Vepříkovi, ale i síťování, komunikace se členy kabinetu, připravování akcí a další stojí čas a energii. Přesto jsem za tyto činnosti ráda, protože mě posouvají v mé praxi. Taky si pak umím více vážit chvil odpočinku.

Jak váš kabinet přesně funguje?

Kabinet pro Přírodovědné vzdělávání neměl lehký start. Začal ve chvíli, kdy jsme se učili žít o samotě. Se členy kabinetu jsme se setkávali online a později i prezenčně. Například poslední setkání proběhlo v ZOO Jihlava. Na programu byl workshop Fyzika a chemie venku, diskuze nad multidisciplinárním tématem výuky přírodních krajin a přehlídka deskových her, které se dají v přírodovědných předmětech využít.

S kolegy metodiky z Vysočiny se setkáváme často online. Prezenčně se vidíme několikrát do roka. Střídáme okresy, abychom to měli pestré. Setkání jsou vždycky veselá a podnětná, takže se na ně těším.

Co jste díky kabinetům získala?

Rozhodně nové přátele, podněty a kontakty. Díky kabinetu jsem poznala spoustu lidí. Pravidelně se setkávám s kolegy, kteří mě mají co naučit. Baví mě diskuze s nimi, protože se díky nim rodí nové nápady, srovnávají myšlenky a zodpovídají otázky.

Účastním se také školení a webinářů, které v rámci projektu SYPO vznikají a ke kterým mám přístup z první ruky. Vybírám si ty, které se mi mohou hodit do výuky, ale ještě raději mám ty, které mi mohou pomoct pochopit myšlení dětí, tím pádem ulehčit život.

Kde vidíte největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?

Mojí základní výzvou a vizí je žáky neodradit od fyziky, chemie a přírodopisu. Nemaluji si, že pro tyto předměty nadchnu všechny žáky, ale snažím se dětem ukázat výhody znalostí z těchto oborů. Snažím se je učit pro život i mimo školu.

Jak se na kabinety a vaši účast v nich dívá vedení školy a kolegové?

Všichni ve škole vědí, že dělám ještě něco dalšího kromě učení hlavně díky Vepříkovi. Občas mě kvůli tomu na chodbě někdo zastaví. Kolegové z mého kabinetu ve škole pochopitelně vědí více a zajímají se. Vedení školy mě podporuje a nebrání se například poskytnutí prostor pro setkání učitelů.

Dvě mé kolegyně jsou také v kabinetu Matematika a její aplikace. Když mají čas, rády se účastní setkání, která chválí, protože se setkají s kolegy z jiných škol, vymění si zkušenosti a dozví se vždy něco nového.

Vystoupení Soni Daňkové na mezinárodní konferenci SYPO Quo vadis, kabinety ZDE.

Archiv věstníku Vepřík najdete ZDE.

Mgr. Bc. Soňa Daňková je členkou Krajského kabinetu Přírodovědné vzdělávání v Kraji Vysočina a učitelkou ZŠ Seifertova 5, Jihlava.

Zpět

Mgr. Soňa Havlíčková působí jako předsedkyně Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina, členka Národního kabinetu Český jazyk a literatura a učitelka na SŠ stavební v Třebíči. Více než dvacet let učí kromě českého jazyka a literatury také dějepis a dějiny architektury a aktuálně zastává pozici školního speciálního pedagoga. Pohybuje se mezi maturitními i učebními obory, spektrum žáků, které učí a se kterými se setkává, je tedy velmi široké.

Proč jste se přihlásila do kabinetu? Jaká byla vaše očekávání týkající se kabinetu obecně nebo přínosu pro vás osobně?

S NIDV (později NPI ČR) jsem dlouhodobě spolupracovala již před vznikem kabinetů. S nápadem zapojit se do kabinetů mě oslovil tehdejší vedoucí krajského pracoviště NIDV Jihlava Miloslav Vyskočil. Osobně jsem se znala také s naší odbornou krajskou metodičkou Janou Rösslerovou. Proto jsem nabídku přihlásit se do výběrového řízení ráda zvážila a přijala.

Myšlenka kabinetů mne velmi oslovila. Vítala jsem možnost vytvoření prostoru pro sdílení zkušeností aktivních učitelů českého jazyka a literatury, kterých není podle mého názoru málo. Zároveň jsem vítala příležitost setkávat se s kolegy, kteří učí jiné předměty.

V kabinetech jsem od samého počátku a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Naplnily moje představy o vytvoření komunity aktivních a pozitivních lidí, kteří se zajímají o svoji práci. Zároveň jsem potkala odborníky – bohemisty, díky nimž jsem si rozšířila svoje obzory.    

Co vám kabinety nakonec opravdu přinášejí? Naplnily vaše očekávání?

Protože jsem členkou Národního kabinetu, vítám možnost získávat informace tzv. z první ruky. Aktuální je otázka revizí, budoucnosti jednotné přijímací zkoušky a státní maturitní zkoušky.

Obohacující je také setkávání s kolegy a sdílení zkušeností, což bylo například v období distanční výuky, kdy  jsme spolu řešili aktuální problémy, velmi přínosné. Díky kabinetům jsem se setkala i s učiteli prvostupňového vzdělávání, rozšířila jsem si tak obzory a pronikla trochu do vzdělávání menších dětí. 

Co do kabinetu naopak přinášíte vy?

Věřím, že mou hlavní silnou stránkou je především pozitivní myšlení a touha posouvat věci kupředu. Dále jsou to zkušenosti z mé pedagogické činnosti. Věnuji se především metodám aktivního učení, tvorbě a hodnocení slohových prací a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Myslím, že mám organizační schopnosti, které se hodí například při realizaci připravených akcí i při tvorbě dvou metodických příruček, u nichž jsem byla garantkou a také autorkou příspěvků. 

Do kabinetů jsem také přizvala spoustu aktivních učitelů, se kterými jsem se během svého profesního života potkala a kteří se zapojili v Kraji Vysočina i díky mně.

Jak se na vaši účast v kabinetech dívají kolegové ve škole nebo vedení školy? Bavíte se o tom s nimi?

Vedení školy mne dlouhodobě podporuje. Ředitel školy si je vědom přínosu mojí činnosti pro školu, zajímá se o náplň mojí práce, řešíme spolu některé problémy. U nás ve škole se např. pravidelně konají setkání oblastního metodického kabinetu Třebíčsko a plánujeme i další akce.

Někteří kolegové o kabinetech vědí. S kolegyněmi češtinářkami jsem samozřejmě v pravidelném kontaktu a akcí se aktivně účastní. Vím, že i naši matematici jsou od samého počátku členy kabinetu Matematika a její aplikace a jeho činnost si chválí. Osobně jsem uvítala, že mohu být členkou Kabinetu Společenskovědního vzdělávání. Kolegyním jsem doporučila, aby se zapojily do Kabinetu Cizích jazyků.

Je mi trochu líto, že se kabinety netýkají odborných předmětů. I učitelé odborných předmětů by měli mít metodická sdružení a řešit otázky, jak mají žáky učit. Často se soustředí pouze na obsah. Ten je samozřejmě také důležitý. Ale stejně tak jako cesta, která k poznatkům vede. To je z mého pohledu jeden z obrovských přínosů kabinetů pro učitele.

Jak funguje váš kabinet?

V našem krajském kabinetu jsou tři členky, které jsou s námi od začátku a jsou velmi aktivní. Pravidelně se setkáváme na kolokviích na krajském pracovišti NPI ČR v Jihlavě a díky naší odborné krajské metodičce se často scházíme i neformálně a napříč kabinety, někdy i jen tak u kávy.

Setkávání v oblastech je různé. Pravidelně se scházíme na Třebíčsku, Žďársku a Havlíčkobrodsku, méně se nám daří na Jihlavsku a Pelhřimovsku. Právě možnost setkávání vítají kolegyně z praxe. Například na Třebíčsku jsme se o to pokoušeli již před projektem SYPO. Ale teprve spuštění projektu vymezilo prostor, který rády využíváme.   

Zúčastňujete se nebo se jinak podílíte na akcích SYPO? Pokud ano, jak a proč? Využíváte získané znalosti ve své praxi?

Vedle svojí aktivní účasti v Národním kabinetu Český jazyk a literatura vedu Krajský metodický kabinet Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina. Společně s ostatními metodičkami připravujeme jeho činnost, kdy se snažíme vycházet vstříc požadavkům pedagogického terénu. Dále mám na starosti oblast Třebíčsko a Jihlavsko, ve kterých organizuji činnosti, jako jsou pravidelná setkávání a vzdělávací akce. Akcí se sama účastním ať už jako vděčný posluchač, nebo jako lektor.

Aktivity kabinetů jsou ve většině případů prakticky orientované, poznatky tedy hojně využívám. Zabýváme se jednotnou přijímací zkouškou a maturitní zkouškou, mezipředmětovými vztahy…

V kabinetech rezonuje téma komunikačního pojetí českého jazyka a literatury, nabyté informace se snažím promítat do svojí výuky. Velkým tématem je i hodnocení maturitní zkoušky, konkrétně písemné práce. Myslím, že se nám podařilo toto téma otevřít pro širší učitelskou základnu a snad se něco ve výuce předmětu český jazyk a literatura promítne. Rozhodně je to téma, kterému se chceme věnovat i v budoucnosti.

Jaké jsou podle vás aktuálně největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?

Z mého pohledu jsou největšími výzvami rozvíjení digitálních kompetencí, rozvíjení čtenářské i pisatelské gramotnosti. Velkou příležitostí jsou revize RVP a byla by škoda tuto příležitost plně nevyužít. Zejména odborná učiliště si zaslouží důkladnou analýzu cílů vzdělávání a vyučovacího obsahu. Mám pocit, že se na tento typ vzdělávání dlouhodobě zapomíná. Ačkoli připravujeme tolik potřebné řemeslníky.

Svým žákům bych chtěla ukazovat, že svět literatury je svět krásný a pestrý, že stojí za to do něho pronikat. A také že jazyk je živý nástroj, o který musíme pečovat a měli bychom pečlivě zvažovat, jak ho používáme.    

Metodická příručka Příklady dobré praxe výuky českého jazyka a literatury distančním způsobem ZDE

Vystoupení Soni Havlíčkové na mezinárodní konferenci SYPO Quo vadis, kabinety ZDE

Mgr. Soňa Havlíčková působí jako předsedkyně Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina a jako členka Národního kabinetu Český jazyk a literatura. Na SŠ stavební v Třebíči učí český jazyk a literaturu, dějepis a dějiny architektury, zastává také pozici školního speciálního pedagoga. V říjnu 2022 obdržela Soňa Havlíčková ocenění Učitel Vysočiny 2022. V kabinetech jsou také ocenění z dřívějších let Roman Veselský, Alena Zina Janáčková nebo Soňa Havlíková. Rozhovor se Soňou Havlíčkovou najdete ZDE.

Zpět