Co pro vás představují metodické kabinety?

Metodické kabinety představují prostor pro setkávání učitelů stejných aprobací napříč školami i regiony. V  kabinetech bude docházet mimo jiné k seznamování se s novinkami v jednotlivých oborových didaktikách nebo ke sdílení zkušeností, tipů, osvědčených metod či inspirativních výukových materiálů.

Co učitelé získají zapojením do kabinetů?

Předpokládáme, že do metodických kabinetů se budou hlásit hlavně aktivní učitelé, které baví učit a kteří se chtějí dozvědět něco nového. Jejich motivací může být také to, že chtějí inspirovat ostatní a podělit se o své zkušenosti z praxe. Díky zapojení do metodických kabinetů budou tito učitelé aktivně působit v síti pedagogů stejné odborné kvalifikace. Budou se podílet na plánu rozvoje příslušné vzdělávací oblasti a její koncepci, a to na národní, krajské a oblastní úrovni. S kolegy z jiných škol budou moci sdílet příklady inspirativní praxe, získají odbornou profesní podporu, inspiraci, ověřené podklady a informace a budou moci dále prohlubovat svou odbornou kvalifikaci. Zjistí, jaké jsou nové trendy a  poznatky v  jejich aprobaci. Budou moci využívat široké nabídky studijních materiálů, e-learningů, webinářů, workshopů apod.

Kdo se již nyní může zapojit?

V současné době hledáme do krajských a oblastních metodických kabinetů aktivní učitele 1. a 2. stupně ZŠ a učitele středních škol s aprobací český jazyk, matematika nebo informatika.

Vy sám za sebou máte mnohaletou pedagogickou praxi, jak na ni vzpomínáte?

Jako učitel a později jako ředitel jsem působil na Střední odborné škole Josefa Sousedíka ve Vsetíně. Na odborných školách studenti dávají většinou přednost praktickým předmětům a tak jsem to jako učitel matematiky neměl zrovna jednoduché. Myslím, že je důležité studenty zaujmout, nastavit si jasná pravidla a být důsledný. Zároveň je potřeba být otevřený a přátelský. Ze zkušenosti vím, že studenty si nejlépe získáte, pokud s nimi budete jednat na rovinu.

Jak jste vy jako učitel využíval sdílení zkušeností, tipů a metod výuky? Zaujala by vás myšlenka metodických kabinetů?

Každý učitel, který se zajímá o svůj předmět, má přirozenou touhu se dál rozvíjet a posouvat. A jednou z nejběžnějších forem osobního a profesního rozvoje je podle mě vzájemná výměna zkušeností a postřehů s kolegy. Myslím, že i to je jeden z důvodů, proč obdobná forma kabinetů fungovala již dříve. Já jsem se například zúčastňoval pravidelných schůzek s dalšími matematiky z regionu. Tyto schůzky byli vždy velmi odborné, koncepční a hlavně podnětné. V současnosti je poptávka ze strany učitelů po sdílení zkušeností velká, proto jsem přesvědčený, že metodické kabinety mají smysl a budou mít úspěch. Myslím, že je důležité udělat z výměny zkušeností, která nyní probíhá spontánní, opět dlouhodobou a zejména systematickou činnost.

Mimochodem dříve byl běžný také institut uvádějícího učitele, který je spolu s institutem začínajícího učitele důležitou součástí projektu SYPO. Od své uvádějící učitelky, kterou byla Jana Kadulová, jsem získal velmi cenné rady a zkušenosti, které využívám dodnes.

Na co ze své praxe učitele nejraději vzpomínáte?

Velmi rád vzpomínám na to, jak studenti dychtili po praktických činnostech v odborném výcviku  na dílnách, restauracích a ve firmách, která je bavila. Navíc jsme měli štěstí na šikovné studenty, kteří dosáhli úspěchů i na oborových soutěžích. Největším zážitkem bylo pro mě i pro ně předávání dřevěných hraček a modelů vyrobených našimi studenty k vánocům  dětem z mateřské školy. Bylo nádherné vidět studenty, jakou mají radost, že se jejich výrobky dětem líbí. Rád potkávám bývalé studenty, kteří jsou dnes šťastní ve svém osobním i profesním životě, stále se věnují řemeslu a zároveň si rádi zavzpomínají na společné chvíle a zážitky na střední škole.

Mgr. Josef Slovák vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, působil jako učitel a  ředitel ve Vsetíně, byl radním města Vsetína, zastupitelem Zlínského kraje a radním kraje s gescí pro oblast školství, mládeže a sportu. V projektu SYPO je zodpovědný za klíčovou aktivitu Kabinety, sídlí na pražském pracovišti.

Co je to Stálá konference ředitelů? 

Stálá konference ředitelů (dále jen SKŘ) představuje prostor pro sdílení zkušeností a další profesní rozvoj. Je určena pro ředitele a zástupce ředitelů mateřských, základních, středních, vyšších odborných a základních uměleckých škol. Zapojí se také zástupci zřizovatelů škol, státní správy, vysokých škol a  odborné veřejnosti. Členové SKŘ budou spolupracovat na tvorbě modelu systému podpory profesního rozvoje vedení škol, navrhovat úpravy modelu a aktivně se podílet na jeho implementaci do školské praxe. SKŘ bude formulovat aktuální priority v  oblasti profesního rozvoje vedení škol i způsoby vhodné metodické podpory pro jejich naplnění. Bude poskytovat podporu školám v oblasti řízení škol, rozvoje a vedení lidí a mnoho dalšího. 

V čem vy osobně jako bývalá ředitelka vidíte přínosy Stálé konference ředitelů? 

Jako přínos směrem k vedení škol vidím možnost předávání zkušeností a pocitu, že v tom ředitel „není sám“. Do funkce ředitele mnohdy vstupují mladí a nadšení jedinci, kteří mohou v praxi rychle vyhořet. Jmenováním získávají odpovědnost za fungování školy a nástup do funkce bývá rychlý. Z učitele se stává manažer, který ručí za chod školy, který se musí zorientovat v nejrůznější problematice spojené s řízením školy i vedením pedagogického týmu a který se musí mimo jiné naučit také odpočívat. Toto a mnoho dalších témat bude součástí profesního rozvoje ředitele. 

Směrem k institucím a vzdělávací politice je přínos ve vzniku uskupení praktiků, kteří jsou z různých regionů České republiky. V některých ohledech se liší školství a pohled na funkci ředitele v různých krajích. Zde je možnost sbírat informace o těchto odlišnostech i o možnostech zjednodušení postupů. A snížit tak zátěž na vedení škol. 

S čím jste jako ředitelka nejvíce bojovala? 

S časem. Sladit čas věnovaný učitelům, rodičům, výuce a úřadům je někdy těžké. Když se snažíte vyjít vstříc i dalším, například odborníkům z praxe, studentům učitelství apod., zabralo to dost času. Škola, na které jsem působila, má tři pracoviště a přebíhání (a přejíždění) mezi nimi vyžadovalo také čas. A velkým problémem je suplování na malé škole. 

Máte nějakou zábavnou nebo zajímavou historka se studenty/učiteli? 

Historky rychle zapomínám. Vždy jsem se snažila o přátelské prostředí mezi učiteli i dětmi. Osobní přátelství mezi učiteli vyřešilo lecjakou problematickou situaci. S některými dodnes pracujeme na dalším projektu. Dětem ze školy dodnes vařím na letním táboře. 

Mgr. Bc. Martina Hovorková působí jako týmová manažerka klíčové aktivity Management projektu Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů na pražském pracovišti. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, pracovala ve Výzkumném ústavu pedagogickém a České školní inspekci, byla ředitelkou Univerzitní základní školy a mateřské školy Lvíčata.