Nadpis
Kategorie
datum

Co pro vás znamená pojem „začínající učitel“?

Momentálně náplň mého života. Od září jsem to totiž já – začala jsem učit na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze český jazyk a literaturu. Tento nový životní stav s sebou přinesl a stále přináší plno nových a zajímavých zkušeností, úžasných zážitků, impulsů. Někdy také mnoho namáhavých rozhodnutí a situací, které zažívám poprvé a které mohou vyčerpat.

V čem podle vás potřebuje začínající učitel nejčastěji pomoc a podporu?

Podle mé zkušenosti v mnoha oblastech. Reálná praxe je přeci jen naprosto nový svět. I když si člověk někdy velice živě pamatuje svá léta na různých stupních škol, je plno věcí neznámých. Často jsou to technicko-administrativní záležitosti, které se ostříleným učitelům již přirozeně zdají samozřejmé, ale pro začínajícího učitele často představují vrchol neznáma. Září bylo plné otázek… Kde v nové škole najdu toalety? Do jaké třídy mám zamířit? Co se ode mě očekává při dohledu na chodbách? Další otazníky byly zase spojené s výukou. Na co jsou žáci na škole zvyklí? Jaké učebnice mají? Jak si rozložit hodnocení během roku, abych dala dost známek a měla je včas vzhledem ke čtvrtletí nebo pololetí? A samozřejmě jsem musela vstřebat také čistě provozně-organizační věci jako např. to, kde je jídelna, jak se zapisuje hodnocení a docházka do elektronické třídnice nebo jaký formulář vyplnit po suplované hodině. Rada „zeptej se, když nebudeš vědět“ nestačí. Je spousta věcí, o kterých začínající učitel ani neví, a nemůže se tedy zeptat.

Jaké jste měla pocity, když jste poprvé přišla do vaší školy?

Začínající učitel, stejně jako jakýkoliv jiný zkušený, ale nový učitel na škole, přijde do více méně neznámého prostředí. Já jsem měla výhodu v tom, že jsem na svém nynějším působišti absolvovala povinnou souvislou praxi během vysokoškolského studia pod vedením pana zástupce, takže pro mě budova nebyla úplným bludištěm. Navíc znám několik dalších učitelů, kteří na škole učí, již ze svých studentských let. Tento fakt mi při vstupu do nové etapy života velice pomohl. U všech nových kolegů jsem se setkala s velice příjemným přijetím a ochotou pomoci a podpořit mě, za což jsem obrovsky vděčná. Díky takovému přístupu je pro mě vstup do nového kolektivu i práce snadnější. Dobře se cítím i v komunikaci a spolupráci s asistenty žáků. Stejně tak jsem se setkala s milým přístupem ze strany nepedagogických zaměstnanců školy.

Jak se k vám chovají žáci? Myslíte, že rozlišují mezi novým a zkušeným učitelem?

Po třech měsících ve škole mám pocit, že i žáci mě přijali dobře, do hodin se všemi se těším. Učím dvě šesté třídy – pro ty jsme na 2. stupni noví všichni, takže tam, domnívám se, nijak nehrálo roli, že jsem nová zrovna já. U osmé třídy jsme si, troufám si říci, navzájem velice dobře tzv. sedli. I podle zpětné vazby od žáků směrem k sobě cítím, že jsme začali kvalitně.

Co podle vás může začínající učitel přinést škole?

Myslím, že může přinést nový pohled na řadu věcí, které zkušení kolegové nevnímají. Svými otázkami může dát podnět pro promyšlení postupů, které už jsou zažité, a i zkušenější učitel by je třeba rád změnil.

Zúčastnila jste se kurzů, které projekt SYPO pořádá pro začínající a uvádějící učitele a vedení škol a které se týkají podpory začínajícího učitele v adaptačním období. Jak kurzy hodnotíte?

Po podzimní části kurzu musím říct, že je pro mě zajímavý hlavně v tom, že se můžu potkat a sdílet své pocity s ostatními začínajícími učiteli. Je příjemné vědět, že v tom člověk není sám. Také si urovnávám informace o tom, v čem může začínající učitel tápat a jak tu případnou nejistotu řešit. Na jaře mě čekají ještě workshopy. Díky kurzu získávám představu o adaptačním období i o tom, jak ho co nejlépe zvládnout.

 

 

Daniela Čechová v současné době učí na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze a dokončuje studium oboru český jazyk a literatura a základy společenských věd na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Dva roky vedla Studentský spolek Agora, který na zmíněné fakultě působí. Působí jako akademická senátorka ve fakultním i univerzitním akademickém senátu.

 

Nadpis
Kategorie

Co pro vás znamená pojem „začínající učitel“?

Momentálně náplň mého života. Od září jsem to totiž já – začala jsem učit na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze český jazyk a literaturu. Tento nový životní stav s sebou přinesl a stále přináší plno nových a zajímavých zkušeností, úžasných zážitků, impulsů. Někdy také mnoho namáhavých rozhodnutí a situací, které zažívám poprvé a které mohou vyčerpat.

V čem podle vás potřebuje začínající učitel nejčastěji pomoc a podporu?

Podle mé zkušenosti v mnoha oblastech. Reálná praxe je přeci jen naprosto nový svět. I když si člověk někdy velice živě pamatuje svá léta na různých stupních škol, je plno věcí neznámých. Často jsou to technicko-administrativní záležitosti, které se ostříleným učitelům již přirozeně zdají samozřejmé, ale pro začínajícího učitele často představují vrchol neznáma. Září bylo plné otázek… Kde v nové škole najdu toalety? Do jaké třídy mám zamířit? Co se ode mě očekává při dohledu na chodbách? Další otazníky byly zase spojené s výukou. Na co jsou žáci na škole zvyklí? Jaké učebnice mají? Jak si rozložit hodnocení během roku, abych dala dost známek a měla je včas vzhledem ke čtvrtletí nebo pololetí? A samozřejmě jsem musela vstřebat také čistě provozně-organizační věci jako např. to, kde je jídelna, jak se zapisuje hodnocení a docházka do elektronické třídnice nebo jaký formulář vyplnit po suplované hodině. Rada „zeptej se, když nebudeš vědět“ nestačí. Je spousta věcí, o kterých začínající učitel ani neví, a nemůže se tedy zeptat.

Jaké jste měla pocity, když jste poprvé přišla do vaší školy?

Začínající učitel, stejně jako jakýkoliv jiný zkušený, ale nový učitel na škole, přijde do více méně neznámého prostředí. Já jsem měla výhodu v tom, že jsem na svém nynějším působišti absolvovala povinnou souvislou praxi během vysokoškolského studia pod vedením pana zástupce, takže pro mě budova nebyla úplným bludištěm. Navíc znám několik dalších učitelů, kteří na škole učí, již ze svých studentských let. Tento fakt mi při vstupu do nové etapy života velice pomohl. U všech nových kolegů jsem se setkala s velice příjemným přijetím a ochotou pomoci a podpořit mě, za což jsem obrovsky vděčná. Díky takovému přístupu je pro mě vstup do nového kolektivu i práce snadnější. Dobře se cítím i v komunikaci a spolupráci s asistenty žáků. Stejně tak jsem se setkala s milým přístupem ze strany nepedagogických zaměstnanců školy.

Jak se k vám chovají žáci? Myslíte, že rozlišují mezi novým a zkušeným učitelem?

Po třech měsících ve škole mám pocit, že i žáci mě přijali dobře, do hodin se všemi se těším. Učím dvě šesté třídy – pro ty jsme na 2. stupni noví všichni, takže tam, domnívám se, nijak nehrálo roli, že jsem nová zrovna já. U osmé třídy jsme si, troufám si říci, navzájem velice dobře tzv. sedli. I podle zpětné vazby od žáků směrem k sobě cítím, že jsme začali kvalitně.

Co podle vás může začínající učitel přinést škole?

Myslím, že může přinést nový pohled na řadu věcí, které zkušení kolegové nevnímají. Svými otázkami může dát podnět pro promyšlení postupů, které už jsou zažité, a i zkušenější učitel by je třeba rád změnil.

Zúčastnila jste se kurzů, které projekt SYPO pořádá pro začínající a uvádějící učitele a vedení škol a které se týkají podpory začínajícího učitele v adaptačním období. Jak kurzy hodnotíte?

Po podzimní části kurzu musím říct, že je pro mě zajímavý hlavně v tom, že se můžu potkat a sdílet své pocity s ostatními začínajícími učiteli. Je příjemné vědět, že v tom člověk není sám. Také si urovnávám informace o tom, v čem může začínající učitel tápat a jak tu případnou nejistotu řešit. Na jaře mě čekají ještě workshopy. Díky kurzu získávám představu o adaptačním období i o tom, jak ho co nejlépe zvládnout.

 

 

Daniela Čechová v současné době učí na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze a dokončuje studium oboru český jazyk a literatura a základy společenských věd na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Dva roky vedla Studentský spolek Agora, který na zmíněné fakultě působí. Působí jako akademická senátorka ve fakultním i univerzitním akademickém senátu.

 

datum

V čem spatřujete přínosy projektu SYPO a proč jste se vy osobně rozhodl do projektu zapojit? 

Projekt SYPO si klade za cíl výrazně podpořit ucelenost systému profesního rozvoje učitelů a ředitelů škol, což považuji za velmi potřebné. Oceňuji, že projekt je dostatečně ambiciózní, míří na relevantní skupiny lidí ve školství, snaží se pracovat náročnými, ale potenciálně velmi účinnými metodami, a také pojímá věci v provázanostech a s ohledem na širší rámec podpory dalšího vzdělávání učitelů a vedoucích pracovníků škol. Důležité také je, že projekt „nestaví na zelené louce“ – přináší sice mnoho nových příležitostí, ale některé postupy, jako třeba metodické kabinety, se opírají o dobré, ale trochu pozapomenuté zkušenosti z minulosti. Z těchto důvodů, a také proto, že mám s NIDV dlouhodobě velmi dobré zkušenosti z řady společných aktivity, jsem se do projektu rád zapojil.   

Jaká máte očekávání? Jak by mohl projekt SYPO ovlivnit budoucnost českého školství? 

Očekávám, že se podaří naplnit hlavní cíle a tím podpořit kvalitu práce škol. Myslím, že projekt SYPO může pomoci ustavit, posílit či „jen“ znovuobnovit účinné platformy a procesy podpory dalšího vzdělávání učitelů i vedoucích pracovníků škol, a to na různých úrovních systému, v různých fázích jejich profesní dráhy, s reálným ohledem na jejich potřeby a možnosti.  

Jaká oblast projektu je vám osobně nejbližší?  

Řadu let se zabývám řízením škol, a proto mě velmi zajímá modul vážící se k ředitelům škol – tedy stálá konference ředitelů a vše, co je s ní spojeno. Blízká je mi ale také řada dalších aktivit, ať již jde o široké spektrum využívání kolegiálních forem podpory napříč systémem, ony již zmíněné metodické kabinety, nebo například relativně komplexní podpora začínajících učitelů.  

Je na čase, že tady takový projekt je. Naši učitelé i ředitelé potřebují rozumnou a účinnou podporu a tento projekt je jednou z dobrých šancí, jak jim v tomto směru lépe vyjít vstříc. Podpora se přitom samozřejmě netýká jen těch, kteří jsou na začátku profesní dráhy či se momentálně nacházejí v nějaké krizi…  Podporu bychom měli chápat jako přirozenou potřebu i těch mnoha dobrých, ba vynikajících učitelů – z dlouhodobého hlediska je nemyslitelné předpokládat, že se bez ní obejdou. Podpora by tak měla být přirozenou součástí práce každého profesionála. A když se podaří najít a dlouhodobě udržet při životě ty vhodné způsoby, jak učitelům a ředitelům škol práci neztěžovat, ale naopak jim pomáhat ji zlepšovat, bude to ku prospěchu kvality školního vzdělávání a výchovy. A o to jde samozřejmě především. 

 

 

Prof. PhDr. Milan Pol, CSc. je od roku 2014 děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, je profesorem pedagogiky na Ústavu pedagogických věd FF MU, předsedou oborové rady doktorského studia Pedagogiky na FF MU a členem oborových rad na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Je šéfredaktorem časopisu Studia paedagogica (Scopus), členem redakcí řady dalších časopisů u nás a v zahraničí. V roce 2016 mu byla udělena medaile České školní inspekce Za zásluhy o rozvoj kvality vzdělávání. 

Ve své pedagogické činnosti se především zaměřuje na řízení ve vzdělávání a na pedagogickou evaluaci. Výzkumně a rozvojově se zabývá řadou témat, například kulturou školy, správou škol a školství, profesní drahou vedoucích pracovníků škol, organizačním učením ve školách, síťováním, zajišťováním kvality ve vzdělávání apod. V těchto oblastech publikoval řadu textů knižních, časopiseckých i jiných, u nás i v zahraničí.   

V projektu SYPO působí jako předseda odborné rady, která je tvořena nezávislými experty z praxe a plní roli interní oponentní skupiny. Mezi její hlavní úkoly patří vyjadřovat se průběžně ke stavu jednotlivých výstupů projektu a posuzovat jejich kvalitu. 

 

 

 

 

Nadpis
Kategorie

V čem spatřujete přínosy projektu SYPO a proč jste se vy osobně rozhodl do projektu zapojit? 

Projekt SYPO si klade za cíl výrazně podpořit ucelenost systému profesního rozvoje učitelů a ředitelů škol, což považuji za velmi potřebné. Oceňuji, že projekt je dostatečně ambiciózní, míří na relevantní skupiny lidí ve školství, snaží se pracovat náročnými, ale potenciálně velmi účinnými metodami, a také pojímá věci v provázanostech a s ohledem na širší rámec podpory dalšího vzdělávání učitelů a vedoucích pracovníků škol. Důležité také je, že projekt „nestaví na zelené louce“ – přináší sice mnoho nových příležitostí, ale některé postupy, jako třeba metodické kabinety, se opírají o dobré, ale trochu pozapomenuté zkušenosti z minulosti. Z těchto důvodů, a také proto, že mám s NIDV dlouhodobě velmi dobré zkušenosti z řady společných aktivity, jsem se do projektu rád zapojil.   

Jaká máte očekávání? Jak by mohl projekt SYPO ovlivnit budoucnost českého školství? 

Očekávám, že se podaří naplnit hlavní cíle a tím podpořit kvalitu práce škol. Myslím, že projekt SYPO může pomoci ustavit, posílit či „jen“ znovuobnovit účinné platformy a procesy podpory dalšího vzdělávání učitelů i vedoucích pracovníků škol, a to na různých úrovních systému, v různých fázích jejich profesní dráhy, s reálným ohledem na jejich potřeby a možnosti.  

Jaká oblast projektu je vám osobně nejbližší?  

Řadu let se zabývám řízením škol, a proto mě velmi zajímá modul vážící se k ředitelům škol – tedy stálá konference ředitelů a vše, co je s ní spojeno. Blízká je mi ale také řada dalších aktivit, ať již jde o široké spektrum využívání kolegiálních forem podpory napříč systémem, ony již zmíněné metodické kabinety, nebo například relativně komplexní podpora začínajících učitelů.  

Je na čase, že tady takový projekt je. Naši učitelé i ředitelé potřebují rozumnou a účinnou podporu a tento projekt je jednou z dobrých šancí, jak jim v tomto směru lépe vyjít vstříc. Podpora se přitom samozřejmě netýká jen těch, kteří jsou na začátku profesní dráhy či se momentálně nacházejí v nějaké krizi…  Podporu bychom měli chápat jako přirozenou potřebu i těch mnoha dobrých, ba vynikajících učitelů – z dlouhodobého hlediska je nemyslitelné předpokládat, že se bez ní obejdou. Podpora by tak měla být přirozenou součástí práce každého profesionála. A když se podaří najít a dlouhodobě udržet při životě ty vhodné způsoby, jak učitelům a ředitelům škol práci neztěžovat, ale naopak jim pomáhat ji zlepšovat, bude to ku prospěchu kvality školního vzdělávání a výchovy. A o to jde samozřejmě především. 

 

 

Prof. PhDr. Milan Pol, CSc. je od roku 2014 děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, je profesorem pedagogiky na Ústavu pedagogických věd FF MU, předsedou oborové rady doktorského studia Pedagogiky na FF MU a členem oborových rad na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Je šéfredaktorem časopisu Studia paedagogica (Scopus), členem redakcí řady dalších časopisů u nás a v zahraničí. V roce 2016 mu byla udělena medaile České školní inspekce Za zásluhy o rozvoj kvality vzdělávání. 

Ve své pedagogické činnosti se především zaměřuje na řízení ve vzdělávání a na pedagogickou evaluaci. Výzkumně a rozvojově se zabývá řadou témat, například kulturou školy, správou škol a školství, profesní drahou vedoucích pracovníků škol, organizačním učením ve školách, síťováním, zajišťováním kvality ve vzdělávání apod. V těchto oblastech publikoval řadu textů knižních, časopiseckých i jiných, u nás i v zahraničí.   

V projektu SYPO působí jako předseda odborné rady, která je tvořena nezávislými experty z praxe a plní roli interní oponentní skupiny. Mezi její hlavní úkoly patří vyjadřovat se průběžně ke stavu jednotlivých výstupů projektu a posuzovat jejich kvalitu. 

 

 

 

 

datum

Jaký dopad mohou mít metodické kabinety na všechny učitele, tedy i ty, kteří nejsou do kabinetů přímo zapojeni? Jak mohou kabinety ovlivnit jejich práci?

Jeden z hlavních cílů kabinetů vidím ve vyhledávání a propagaci zajímavých aktivit z učitelské praxe. Ve školách pracuje spousta aktivních učitelů, kteří se často obávají zveřejnit výsledky své práce. A přitom se často jedná o úžasné a inspirativní aktivity. Kabinety tímto mohou pomoci v šíření těchto nápadů, postupů a aktivit. I pro nezapojené učitele tak může vzniknout databáze nápadů, které pak jednoduše přenesou do svých hodin.

Jaké výhody přinese práce v metodických kabinetech zapojeným učitelům?

Jakákoliv spolupráce mezi učiteli z různých škol je důležitá. Učitelé zapojení do metodických kabinetů si můžou rychle a jednoduše rozšířit svou osobní vzdělávací síť a díky propojení s dalšími aktivními učiteli zatraktivnit výuku ve svých hodinách.

Co očekáváte od vašeho působení v metodických kabinetech? Proč je pro vás osobně tato aktivita zajímavá?

Dlouhodobě se aktivně věnuji propagaci využívání technologií ve výuce napříč všemi vzdělávacími obory. Samotná výuka ICT by neměla být oddělována od jiných předmětů a jedním z cílů metodických kabinetů by měla být větší podpora mezipředmětových vztahů a využití ICT i mimo hodiny informatiky. Rád bych se tak více zapojil do popularizace nových metod a postupů, které moderní nástroje umožňují a prokazatelně zlepšují výsledky žáků. I samotný obsah výuky oboru Informatiky na ZŠ prochází velkou změnou a možnost podílet se na zavádění nového obsahu je pro mě velkou výzvou. 

 

 

Mgr. et Bc. Libor Klubal, PhD. je předsedou Krajského metodického kabinetu informatika a ICT v Moravskoslezském kraji. Vyučuje matematiku a informatiku na Základní škole generála Heliodora Píky ve Štítině. Vyučuje na Katedře informačních a komunikačních technologií Pedagogické fakulty Ostravské univerzity. Aktivně se věnuje lektorování a přednáší o využívání ICT ve výuce na konferencích v ČR i zahraničí.