Jaký dopad mohou mít metodické kabinety na všechny učitele, tedy i na ty, kteří nejsou do kabinetů přímo zapojeni? Jak mohou kabinety ovlivnit jejich práci?

Metodické kabinety jsou profesní společenství učitelů, která podpoří činnosti jednotlivých učitelů od té nejnižší, tj. oblastní úrovně, až po tu nejvyšší – národní úroveň. Učitelé už dlouhodobě upozorňují na to, že nejsou jejich podněty a připomínky brány v úvahu při tvorbě strategických dokumentů, nemohou se vyjádřit k připravovaným změnám ve školství. Přitom to jsou právě pedagogové z praxe, kteří dennodenně pracují s žáky, vidí problémy ve školství přímo v terénu. Tyto informace ale zatím nejsou předávány dále a učitelé jsou často frustrováni tím, že probírané učivo a získané dovednosti nejsou využitelné v praxi.  Je třeba vytvořit komunikační platformu, v jejímž rámci by bylo možné vést profesní diskuzi pro jednotlivé obory. Stačí zapojení několika aktivních pedagogů v dané oblasti, aby byly informace předávány dále a někdo se jimi zabýval. Profitovat budou z toho všichni učitelé: budou vědět, kam se obrátit se svými podněty a problémy, kde získat ucelené a aktuální informační zdroje o daném předmětu a možnostech podpory svého profesního rozvoje.

Jaké výhody přinese práce v metodických kabinetech zapojeným učitelům?

Učitelé, kteří se zapojí do práce v metodických kabinetech, budou moci prohlubovat svou odbornou kvalifikaci, sdílet příklady inspirativní praxe, ale hlavně se budou podílet se na rozvoji příslušné vzdělávací oblasti. Podpora je plánována i pro začínající pedagogy. Důležité je, aby právě oni cítili pomoc hned na počátku své kariéry. Výhodu pro učitele spatřuji v tom, že metodické kabinety budou místem, kde si budou moci vyměňovat zkušenosti s kolegy z jiných škol a vznášet podněty ze svých oblastí přímo ke krajským a jejich prostřednictvím k národním kabinetům.

Co očekáváte od vašeho působení metodických kabinetů? Proč je pro vás osobně tato aktivita zajímavá?

Metodické kabinety by se měly stát důležitým prostředníkem vzájemného obousměrného předávání informací. Ve školství existuje řada problémů, které nejlépe dokážou pojmenovat právě ti, kterých se týkají. Ať jsem konkrétní – zcela nutná je revize RVP, ty jsou zastaralé a předimenzované, dále chybí systematizace dalšího vzdělávání učitelů, kdy školení pro učitele jsou nabízena různými vzdělávacími institucemi a agenturami, jejichž úroveň je velmi rozdílná. Jak se v tom má učitel orientovat? Pracuji ve školství od roku 1990, zažila jsem celou řadu ministrů, reforem, koncepcí, inovací, projektů. Stále však slyším od svých kolegů stížnosti, že tyto koncepce vytvářejí lidé, kteří snad ani nikdy neučili. Konstruktivní kritika je důležitá, je však potřeba dělat něco konkrétního pro to, abychom cítili smysluplnost naší práce a mohli svými podněty něco ovlivnit. Toto je mé očekávání a doufám, že bude naplněno. Jsem nepolepšitelný optimista.

Mgr. Renáta Havelková je předsedkyní Krajského metodického kabinetu český jazyk a literatura v Olomouckém kraji. Vyučuje český jazyk a dějepis na Gymnáziu Olomouc – Hejčín, je předsedkyní předmětové komise českého jazyka a literatury.

Mgr. et Mgr. Jana Kovářová je ředitelkou MŠ v Lukách Rakovník. Kromě toho je od roku 2018 aktivně zapojena v klíčové aktivitě Začínající učitel projektu SYPO. Od letošního roku je také členkou Stálé konference ředitelů.

Jaké jsou podle vás úkoly ředitelky při uvádění začínajícího učitele?

To je velmi těžká otázka, protože úkolů je mnoho. Z mého pohledu jsou ty nejpodstatnější schopnost, dovednost a vůle ředitele školy vybrat si a „vychovat“ vynikajícího uvádějícího učitele. Hlavní rolí ředitele by měla být především podpora uvádějícího a začínajícího učitele, nastavení plánu adaptace, podmínek pro adaptaci, spolupráce a společná reflexe průběhu adaptace.

Jakou pomoc byste vy jako ředitelka uvítala během adaptačního období?

Tady je odpověď snadná, uvítala bych skvělého uvádějícího učitele. O to se ale musím postarat sama. Protože jsem spolutvůrcem Modelu systému podpory začínajících učitelů, mohu využívat zkušeností a informací, které jsem získala při jeho tvorbě. Věřím, že právě Model bude nejen pro ředitele velkou pomocí. A poslední věc, která by mi, kromě jiného, mohla během adaptačního období velmi pomoct, je sdílení zkušeností s jinými řediteli.

Jak je ve vaší školce nastaveno adaptační období?

Bohužel až doposud nesystematicky a nekomplexně. Obecně si myslím, že význam adaptačního období je nedoceněný. V minulosti byl důraz kladen pouze na organizační záležitosti, plánovaní vzdělávání a samotné vzdělávání. V naší škole zatím funkce a obsah práce „uvádějícího učitele“ neexistuje – ale chybami se člověk učí. V současné době mám hlavně díky spolupráci s kolegy z projektu SYPO jasné představy o nastavení adaptačního období, včetně výběru a podpory uvádějícího učitele.

Jak dlouho trvá podle vašich zkušeností přeměna z nováčka na plnohodnotného učitele?

Podle mých zkušeností jsou to minimálně 2 roky. Myslím však, že čas na adaptování se v nové škole si zaslouží nejen učitelé na počátku jejich kariéry, ale také ti, kteří přicházejí z jiné školy, kde se setkali s jiným prostředím, stylem komunikace, organizací apod.

Jaké formy podpory začínajících učitelů vy sama využíváte nebo vám připadají důležité?

V naší škole dlouhodobě pracujeme s profesními portfolii, která využívám pro sebereflexi i pro reflexi učitelek. Dobré zkušenosti mám s hodnotícími rozhovory a náslechy začínajícího učitele u ostatních kolegů. Díky mému zapojení do projektu SYPO objevuji také nové a podle mě zajímavé metody. V naší škole jsem začala s plánováním profesního rozvoje, párovou výukou, začala jsem se více věnovat  spolupráci se začínající a uvádějící učitelkou. Nově také realizujeme tzv. TEMSET – tematická setkávání našich učitelek, která představuje sdílení zkušeností v rámci školy. Učitelka s dětmi ukáže kolegyním pro ni zajímavou vzdělávací aktivitu, zároveň od nich získá zpětnou vazbu. A velmi důležitá je pro nás podpora v komunikaci s rodiči.

Mgr. et Mgr. Jana Kovářová působí v MŠ v Lukách Rakovník, od roku 1996 jako učitelka, od roku 2003 jako ředitelka. Vystudovala Učitelství pro mateřské školy na SPgŠ Beroun, obor Pedagogika na FFUK v Praze, obor Školský management a navazující obor Management vzdělávání na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V současné době je také lektorkou dalšího vzdělávání na téma školní zralosti a připravenosti dítěte před vstupem do základní školy. Volný čas věnuje dvouletému členovi rodiny, border kolii Rockovi.

Začínající učitel je v českém školství ohrožený druh, minimálně jako rys ostrovid. Ne snad, že by byl ohrožen přímo na životě, i když i to by se mohlo občas zdát, ať již během samotné výuky, případně při vykonávání dozoru na školních chodbách. Ty si totiž mnohdy nezadají s tou největší bitevní vřavou slavné bitvy u Verdunu (pozn. redakce: autor je učitel dějepisu), což se pravidelně stupňuje s blížícím se koncem školního roku.

Ohrožena je především jeho samotná existence, jeho působení ve školství. Plných 20 % začínajících učitelů, tedy učitelů během prvních dvou let své pedagogické praxe, přemýšlí o tom, že opustí v lepším případě školu, v horším případě rovnou celé školství, a odejde hledat štěstí a především výdělek jinam.

Snahou naprosté většiny ředitelů škol by tedy mělo být nejenom mladé učitele získat, ale především si je ve své škole udržet. Přičemž to druhé se možná jeví jako to složitější a je to především z toho důvodu, že celá řada ředitelů stále věnuje pozornost především tomu prvnímu. Vědí, na co mladí učitelé slyší. Je to stálý a pro mladého člověka, mnohdy zvyklého pouze na brigády a kapesné od rodičů, i celkem zajímavý výdělek. Dále pracovní doba, možnost školního bytu a hlavně nadšení z práce, kterou chtějí dělat, na kterou se v uplynulých několika letech připravovali. Zdaleka ne všichni ředitelé ale věnují dostatečnou pozornost tomu, aby tyto nadšence ve své škole udrželi.

Jedním z prostředků, jak toho dosáhnout, je přiřadit k tomuto nováčkovi staršího zkušenějšího kolegu, tedy uvádějícího učitele, který bude mít podporu vedení školy a dobré podmínky pro svou práci. V případě uvádějících učitelů však bezezbytku platí, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Pojďme se podívat na pár zásad, kterých by se měl dobrý a efektivní uvádějící učitel držet. Pokud si ředitel po jejich přečtení řekne: „Nic nového pod sluncem, tohle už u nás dávno děláme!“, pak je vše v nejlepším pořádku ☺.

A jak pečovat o začínajícího učitele a jak si ho udržet?

Pět rad pro ředitele

1) V rámci možností pečlivě vybírejte uvádějícího učitele s ohledem na osobnost učitele začínajícího.

2) Mějte pro začínajícího učitele připravený plán adaptace a průběžně ho aktualizujte.

3) Seznamte začínajícího učitele se školou a s kolegy.

4) Snažte se nezatěžovat začínajícího učitele přílišnou administrativou.

5) Je-li to možné, nedělejte z něj třídního.

Pět rad pro uvádějícího učitele

1) Seznamte začínajícího učitele s principy mentorinku, vysvětlete mu rozdíly mezi mentorinkem a hospitací.

2) Pozorujte ho při práci, poskytněte mu zpětnou vazbu, nehodnoťte.

3) Pozvěte ho na svou hodinu nebo ho pošlete na hodinu někoho z kolegů.

4) Průběžně vyhodnocujte vaši spolupráci, ptejte se ho na jeho pocity a potřeby.

5) Chvalte, chvalte, chvalte. Vždycky se něco najde ☺!

Tento článek není napsán, aby poučoval či dával přesný návod, jak pracovat se začínajícími učiteli. Spíš aby inspiroval, nabídl prostor k zamyšlení a třeba i trochu pobavil.

Mgr. Libor Skala (1979) vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. V současné době působí jako zástupce ředitele pro mimoškolní činnost v Masarykově základní škole v Praze 9. Mezi jeho zájmy patří crossminton, posilovna, filmy a hudba. Aktivně se věnuje mentorinku.