Mgr. Lucie Dostálková je členkou Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina a učitelkou češtiny a dějepisu na nižším i vyšším stupni Gymnázia Chotěboř. Její představy o tom, jak by měla probíhat výuka a co by měla studentům přinášet, jsou velmi jasné. I to sdílí se svými kolegy v kabinetu.
Proč jste se přihlásila do kabinetu a jaká byla vaše očekávání?
V roce 2020 jsem se, spíše šťastnou náhodu a souhrou okolností, stala předsedkyní Oblastního kabinetu Český jazyk a literatura na Havlíčkobrodsku. Lákala mě možnost potkávat obdobně naladěné a pro svůj obor zapálené kolegy s chutí se dál vzdělávat. Za dva roky se mi podařilo dát dohromady ke třiceti češtinářům z různých typů škol našeho regionu. Ne všichni jsou samozřejmě stejně aktivní, ale s mnohými se potkáváme opakovaně na různých vzdělávacích akcích kabinetu, sdílíme tipy na aktuality z oboru, ale i na zajímavé akce, které se konají v našem okolí, ať už je to havlíčkobrodská Letní žurnalistická škola či akce pro pedagogy pořádané Krajskou knihovnou Vysočiny.
Co vám kabinety přinášejí?
Díky kabinetu jsem poznala několik inspirativních lidí z jiných škol, kteří přemýšlí o vzdělávání stejným způsobem jako já. To mi pomohlo v okamžicích, kdy jsem sama o sobě pochybovala. Ne vždy je všechno růžové a ne každá hodina se povede podle představ. V covidové době mi například síly dodala skupinová intervize, na které jsme sdíleli tipy, co se nám osvědčilo při on-line výuce češtiny. Ale hlavně také to, co se nám nepovedlo a nedaří. Bylo úlevné zjistit, že v tom plaveme všichni obdobně, že nejsme všichni učitelští supermani.
Jak vlastně funguje váš kabinet?
S některými členy kabinetu se vídáme pravidelně na skupinových intervizích či workshopech, dvakrát ročně se scházíme na oblastním kolokviu. Snažím se vždy předem vytipovat, jaké téma kolegy nejvíc „pálí“. Na jaře minulého roku jsem tak například na naše setkání pozvala dvě ukrajinské bohemistky, které na místních školách učily své krajany češtinu. Při neformálním setkání v nové havlíčkobrodské knihovně jsme se s nimi bavili o tom, jaké jsou rozdíly mezi češtinou, ukrajinštinou a ruštinou a co dělá ukrajinským dětem při studiu češtiny největší problémy.
Obzvláště se těším na následující kolokvium. Plánujeme, že jeho program bude vytvořen z příspěvků jednotlivých učitelů, např. kolegyně Štěpánka Fichtnetová z havlíčkobrodské ZŠ Wolkerova nám ukáže, jak propojuje hodiny češtiny s výtvarnou výchovou – a těšit se prý můžeme i na loutky vytvořené jejími žáky! Spousta členů našeho kabinetu má co nabídnout, např. Milan Pilař, učitel z brodské průmyslovky, pro nás na jaře uspořádal kolokvium o tom, jak on do svých hodin začleňuje mediální výchovu.
Hodně mě také těší, že se mi podařilo nalákat mnohé z členů svého kabinetu na akce, které pořádáme v rámci projektu MAP III – většinou se týkají rozvoje čtenářské gramotnosti, ale podnikáme společně i literární exkurze do okolí po stopách autorů spjatých s naším regionem. Rádi se tedy potkáváme i mimo akce NPI ČR.
Zúčastňujete se nebo se jinak podílíte na akcích SYPO? Pokud ano, jak a proč?
Akcí projektu SYPO se účastním pravidelně, využívám i nahrané volně přístupné webináře a on-line příručky. Sama jsem si vyzkoušela i lektorovat. Velmi mi vyhovuje formát skupinové intervize, který je hodně založen na výměně zkušeností jednotlivých účastníků.
Co do kabinetu přinášíte vy?
Myslím, že hlavně energii a zápal pro věc. Původně nejsem pedagog, vystudovala jsem bohemistiku a historii na filozofické fakultě. Ve školství však působím už 14 let. Nejdříve jsem v rámci doktorského studia vedla literární semináře pro bohemisty, poté jsem několik let učila češtinu pro cizince. Ještě před mateřskou dovolenou jsem zakotvila na Gymnáziu v Chotěboři, kde jsem se našla. Učím zde češtinu a dějepis na nižším i vyšším stupni. Na našem maloměstě organizuji různé akce rozvíjející čtenářství, ať už jsou to čtenářská setkání pro dospělé zaměřená na sdílení zážitků z četby, autorská čtení současných českých básníků či čtenářské dílničky pro předškolní a prvostupňové děti.
A pochopitelně mě hrozně baví učit a sdílet s kolegy nápady, jak to dělat co nejsmysluplněji. Ráda se také nechávám inspirovat jinými a třeba někoho v něčem inspiruji i já.
Jak se na vaši účast v kabinetech dívají kolegové ve škole nebo vedení školy?
Vedení školy mě v aktivitách podporuje, několik akcí kabinetu proběhlo i u nás na škole. Někteří z mých kolegů jsou pravidelnými účastníky akcí kabinetu.
Kde vidíte největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?
Výzev je mnoho a většina z toho, co mě napadá, platí pro výuku všech předmětů. Nechat studenty méně memorovat a více zkoumat. Méně je řídit a dát jim možnost volby. Aktivizovat je, rozvíjet jejich kritické myšlení, čtenářskou a mediální gramotnost, schopnost zpracovávat a vyhodnocovat informace, kultivovaně se vyjadřovat a argumentovat. A skrze toto jim pomoci vyznat se v té džungli, kterou je svět, pomoci jim najít jejich silné stránky a místo v životě.
 |
Mgr. Lucie Dostálková je členkou Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina a učitelkou češtiny a dějepisu na nižším i vyšším stupni Gymnázia Chotěboř. |