Jean Piaget popsal děti jako „malé vědce“ a řekl, že „pokud budete sledovat děti, můžete zjistit něco nového“1. Už více jak 20 let, co stojím za katedrou, se přesvědčuji o pravdivosti tohoto tvrzení. Každý den v práci zažívám nová, neopakovatelná dobrodružství, učím se nové a moc mě to baví.
Matematika názorně a pohybem
Jako dítě jsem vyrůstala v rodině chemických, strojních a stavebních inženýrů. Často jsem se snažila porozumět jejich rozhovorům, vtipům, diskuzím, mnohdy marně. Matematika i přírodní vědy obecně nikdy nepatřily k mým oblíbeným předmětům ani na základní škole ani na gymnáziu. Většinou je totiž vyučovali učitelé, kterým nikdy nepřipadaly těžké, často abstraktně. Musela jsem se jimi dost složitě prokousávat. To je nejspíš důvod, proč se snažím ve svých hodinách o větší názornost, dávám přednost manipulativním činnostem, a hlavně se snažím děti každou hodinu na chvíli dostat z lavic, hrajeme hry. Zároveň si ale uvědomuji, že se matematika nedá naučit pouhou hrou a objevováním, musí se prostě počítat a počítat.
Kabinety nezastavila ani pandemie
Zapojit se do projektu SYPO a stát se krajským metodikem jsme s kamarádkou braly jako životní výzvu. Už jen napsat si životopis a projít výběrovým řízením se učitelům málokdy poštěstí. Nám se to povedlo. Po prvním kolokviu krajského kabinetu Matematika a její aplikace jsem odcházela s pocitem, že existují fajn aktivní učitelé matematiky na druhém i třetím stupni a těšila se na vytváření sítě pedagogů ve své oblasti. Při jejich oslovování jsem jim nabídla možnost sdílení zkušeností a materiálů, a to vše bez administrativní zátěže, což je opravdu ve školství málo uvěřitelné. Příjemným překvapením pro mě byl fakt, že kladně reagovala asi třetina dotázaných. Ani pandemie metodické kabinety nezastavila. Naopak. Pravidelná setkání probíhala v online prostředí. Hodně jsme si pomáhali, podporovali, zkoušeli nové online aplikace, vzájemně se inspirovali.
Projekt SYPO mi osobně také pomohl uskutečnit nápad přesahující hranice ČR. Podařilo se mi přesvědčit českou paní učitelku matematiky, která v současné době již několik let učí matematiku v Anglii, aby se s námi podělila o své zkušenosti s výukou a školním prostředím tady a tam. Jsem moc ráda, že se akce podařila. Na to nikdy nezapomenu. V rámci projektu SYPO jsem také získala cenné lektorské zkušenosti. Měla jsem možnost vést několik skupinových intervizí po celé ČR zaměřených na matematiku a výuku cizích jazyků.
Jestli bych měla projekt SYPO a metodické kabinety za něco pochválit, tak určitě za umožnění komunikace mezi učiteli v rámci jednoho předmětu, a to napříč všemi třemi stupni. Nám se v krajském kabinetu podařilo navázat zajímavá profesní přátelství. Dokonce jsme uskutečnili i dvě neformální setkání, kde nechybělo dobré jídlo a pití.
A co bych předmětu matematika a její aplikace přála?
Přála bych určitě pokračování v propojení komunikace mezi aktivními učiteli a podporu všech aktivit rozšiřujících obzory všem zúčastněných, další formální či neformální setkání nad zajímavými tématy, ale hlavně bych přála matematice, aby se vyučovala dobře, zajímavě a autenticky, aby děti prostě bavila. Koneckonců, tito „malí vědci“ drží klíč k naší budoucnosti2.
 |
Mgr. Ludmila Chudobová, učitelka prvního stupně na Základní škole Bystřice nad Pernštejnem, Nádražní 615, kde je nejen matematika vyučována činnostně, členka Krajského kabinetu Matematika a její aplikace v Kraji Vysočina a lektorka Tvořivé školy a NPI ČR. |
1,2 Převzato z textu Dr. Martiny Pavlíčkové, Psy.D., klinické psycholožky, www.detskypsychologpraha.cz