Mgr. Soňa Havlíčková působí jako předsedkyně Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina, členka Národního kabinetu Český jazyk a literatura a učitelka na SŠ stavební v Třebíči. Více než dvacet let učí kromě českého jazyka a literatury také dějepis a dějiny architektury a aktuálně zastává pozici školního speciálního pedagoga. Pohybuje se mezi maturitními i učebními obory, spektrum žáků, které učí a se kterými se setkává, je tedy velmi široké.
Proč jste se přihlásila do kabinetu? Jaká byla vaše očekávání týkající se kabinetu obecně nebo přínosu pro vás osobně?
S NIDV (později NPI ČR) jsem dlouhodobě spolupracovala již před vznikem kabinetů. S nápadem zapojit se do kabinetů mě oslovil tehdejší vedoucí krajského pracoviště NIDV Jihlava Miloslav Vyskočil. Osobně jsem se znala také s naší odbornou krajskou metodičkou Janou Rösslerovou. Proto jsem nabídku přihlásit se do výběrového řízení ráda zvážila a přijala.
Myšlenka kabinetů mne velmi oslovila. Vítala jsem možnost vytvoření prostoru pro sdílení zkušeností aktivních učitelů českého jazyka a literatury, kterých není podle mého názoru málo. Zároveň jsem vítala příležitost setkávat se s kolegy, kteří učí jiné předměty.
V kabinetech jsem od samého počátku a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Naplnily moje představy o vytvoření komunity aktivních a pozitivních lidí, kteří se zajímají o svoji práci. Zároveň jsem potkala odborníky – bohemisty, díky nimž jsem si rozšířila svoje obzory.
Co vám kabinety nakonec opravdu přinášejí? Naplnily vaše očekávání?
Protože jsem členkou Národního kabinetu, vítám možnost získávat informace tzv. z první ruky. Aktuální je otázka revizí, budoucnosti jednotné přijímací zkoušky a státní maturitní zkoušky.
Obohacující je také setkávání s kolegy a sdílení zkušeností, což bylo například v období distanční výuky, kdy jsme spolu řešili aktuální problémy, velmi přínosné. Díky kabinetům jsem se setkala i s učiteli prvostupňového vzdělávání, rozšířila jsem si tak obzory a pronikla trochu do vzdělávání menších dětí.
Co do kabinetu naopak přinášíte vy?
Věřím, že mou hlavní silnou stránkou je především pozitivní myšlení a touha posouvat věci kupředu. Dále jsou to zkušenosti z mé pedagogické činnosti. Věnuji se především metodám aktivního učení, tvorbě a hodnocení slohových prací a žákům se speciálními vzdělávacími potřebami. Myslím, že mám organizační schopnosti, které se hodí například při realizaci připravených akcí i při tvorbě dvou metodických příruček, u nichž jsem byla garantkou a také autorkou příspěvků.
Do kabinetů jsem také přizvala spoustu aktivních učitelů, se kterými jsem se během svého profesního života potkala a kteří se zapojili v Kraji Vysočina i díky mně.
Jak se na vaši účast v kabinetech dívají kolegové ve škole nebo vedení školy? Bavíte se o tom s nimi?
Vedení školy mne dlouhodobě podporuje. Ředitel školy si je vědom přínosu mojí činnosti pro školu, zajímá se o náplň mojí práce, řešíme spolu některé problémy. U nás ve škole se např. pravidelně konají setkání oblastního metodického kabinetu Třebíčsko a plánujeme i další akce.
Někteří kolegové o kabinetech vědí. S kolegyněmi češtinářkami jsem samozřejmě v pravidelném kontaktu a akcí se aktivně účastní. Vím, že i naši matematici jsou od samého počátku členy kabinetu Matematika a její aplikace a jeho činnost si chválí. Osobně jsem uvítala, že mohu být členkou Kabinetu Společenskovědního vzdělávání. Kolegyním jsem doporučila, aby se zapojily do Kabinetu Cizích jazyků.
Je mi trochu líto, že se kabinety netýkají odborných předmětů. I učitelé odborných předmětů by měli mít metodická sdružení a řešit otázky, jak mají žáky učit. Často se soustředí pouze na obsah. Ten je samozřejmě také důležitý. Ale stejně tak jako cesta, která k poznatkům vede. To je z mého pohledu jeden z obrovských přínosů kabinetů pro učitele.
Jak funguje váš kabinet?
V našem krajském kabinetu jsou tři členky, které jsou s námi od začátku a jsou velmi aktivní. Pravidelně se setkáváme na kolokviích na krajském pracovišti NPI ČR v Jihlavě a díky naší odborné krajské metodičce se často scházíme i neformálně a napříč kabinety, někdy i jen tak u kávy.
Setkávání v oblastech je různé. Pravidelně se scházíme na Třebíčsku, Žďársku a Havlíčkobrodsku, méně se nám daří na Jihlavsku a Pelhřimovsku. Právě možnost setkávání vítají kolegyně z praxe. Například na Třebíčsku jsme se o to pokoušeli již před projektem SYPO. Ale teprve spuštění projektu vymezilo prostor, který rády využíváme.
Zúčastňujete se nebo se jinak podílíte na akcích SYPO? Pokud ano, jak a proč? Využíváte získané znalosti ve své praxi?
Vedle svojí aktivní účasti v Národním kabinetu Český jazyk a literatura vedu Krajský metodický kabinet Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina. Společně s ostatními metodičkami připravujeme jeho činnost, kdy se snažíme vycházet vstříc požadavkům pedagogického terénu. Dále mám na starosti oblast Třebíčsko a Jihlavsko, ve kterých organizuji činnosti, jako jsou pravidelná setkávání a vzdělávací akce. Akcí se sama účastním ať už jako vděčný posluchač, nebo jako lektor.
Aktivity kabinetů jsou ve většině případů prakticky orientované, poznatky tedy hojně využívám. Zabýváme se jednotnou přijímací zkouškou a maturitní zkouškou, mezipředmětovými vztahy…
V kabinetech rezonuje téma komunikačního pojetí českého jazyka a literatury, nabyté informace se snažím promítat do svojí výuky. Velkým tématem je i hodnocení maturitní zkoušky, konkrétně písemné práce. Myslím, že se nám podařilo toto téma otevřít pro širší učitelskou základnu a snad se něco ve výuce předmětu český jazyk a literatura promítne. Rozhodně je to téma, kterému se chceme věnovat i v budoucnosti.
Jaké jsou podle vás aktuálně největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?
Z mého pohledu jsou největšími výzvami rozvíjení digitálních kompetencí, rozvíjení čtenářské i pisatelské gramotnosti. Velkou příležitostí jsou revize RVP a byla by škoda tuto příležitost plně nevyužít. Zejména odborná učiliště si zaslouží důkladnou analýzu cílů vzdělávání a vyučovacího obsahu. Mám pocit, že se na tento typ vzdělávání dlouhodobě zapomíná. Ačkoli připravujeme tolik potřebné řemeslníky.
Svým žákům bych chtěla ukazovat, že svět literatury je svět krásný a pestrý, že stojí za to do něho pronikat. A také že jazyk je živý nástroj, o který musíme pečovat a měli bychom pečlivě zvažovat, jak ho používáme.
Metodická příručka Příklady dobré praxe výuky českého jazyka a literatury distančním způsobem ZDE
Vystoupení Soni Havlíčkové na mezinárodní konferenci SYPO Quo vadis, kabinety ZDE
 |
Mgr. Soňa Havlíčková působí jako předsedkyně Krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Kraji Vysočina a jako členka Národního kabinetu Český jazyk a literatura. Na SŠ stavební v Třebíči učí český jazyk a literaturu, dějepis a dějiny architektury, zastává také pozici školního speciálního pedagoga. V říjnu 2022 obdržela Soňa Havlíčková ocenění Učitel Vysočiny 2022. V kabinetech jsou také ocenění z dřívějších let Roman Veselský, Alena Zina Janáčková nebo Soňa Havlíková. Rozhovor se Soňou Havlíčkovou najdete ZDE. |