Adéla Hufová, učitelka ZŠ Dubí 1, působí v kabinetu Český jazyka literatura a jako předsedkyně v kabinetu Společenskovědního vzdělávání. Jak vnímá mezipředmětovou spolupráci „svých“ kabinetů a proč je často propojuje? A co jí přináší spolupráce v národních kabinetech?
Proč jste se přihlásila do kabinetu?
Prvotní impuls přihlásit se přišel z projektu Dějepis+, kde působím jako koordinátor. A tím druhým velkým impulsem bylo to, že se jednalo o společenskovědní kabinet. Miluji dějepis a myslím, že mám již řadu zkušeností s výukou tohoto předmětu v rámci badatelství, kritického myšlení a historické gramotnosti (např. projekt s Univerzitou J. E. Purkyně, projekt Dějepis+) a ráda bych tohle všechno sdílela s podobně smýšlejícími kolegy. Též mě na tom lákalo, že do kabinetu patří i jiné obory, což pro mě byla nová výzva. Navzájem se inspirovat, ale také řešit aktuální problémy našich oborů je prostě zajímavá mezipředmětová spolupráce. Jsem také členem kabinetu Český jazyk a literatura, takže jsem již měla povědomí o tom, co kabinet obnáší, o co se snaží atd. Ta myšlenka se mi moc líbí.
Činnosti obou kabinetů propojujete, jak vás to napadlo?
Tento nápad vznikl spontánně. Někteří učitelé z kabinetu Český jazyka literatura vstoupili i do kabinetu Společenskovědní vzdělávání, který začal fungovat později. Jejich druhým oborem je buď dějepis, nebo občanská výchova či základy společenských věd. Domluvili jsme se tedy, že zkusíme setkání uskutečnit společně. Vytvořila jsem pro tu příležitost pracovní listy vhodné pro oba kabinety, které jsem pak dala do pléna, aby je mohli využít všichni učitelé. Myslím si, že i vzájemná diskuze se hodila do všech oborů (ukrajinští žáci, kritické myšlení ve výuce, zážitkový seminář, tandemová výuka na ZŠ Dubí 1 – s kolegyní tento rok takto učíme dějepis v 7. třídě a ostatní kolegy to velmi zaujalo, na hodinu se přijedou podívat).
Od tohoto školního roku probíhá na naší škole napříč předměty tandemová výuka, kdy v jedné hodině vyučují dva pedagogové. Takto vedeme hodiny dějepisu a českého jazyka (mluvnice) v 7. třídě s kolegyní Mgr. Markétou Vágnerovou, která je též součástí obou kabinetů a projektu Dějepis+. S Markétou spolupracujeme již delší dobu, kromě projektů zaměřených na dějepis jsme spolu vedly tři roky čtenářské kluby, společně vedeme workshopy. Podobně smýšlíme o výuce a o prioritách v ní, o historii. Naše hodiny jsou zaměřené na badatelství, na kritické myšlení a čtenářskou a historickou gramotnost. Důraz klademe hlavně na porozumění textu formou různých metod.
Když jsme o tandemu vyprávěly na schůzce našeho kabinetu, kolegy jsme tím zaujaly a chtějí se na hodinu přijet podívat. První paní učitelka přijela v březnu a přestavily jsme jí, jak v tandemu učíme zámořské objevy.
Jaká byla vaše očekávání týkající se kabinetu Společenskovědní vzdělávání?
Domnívala jsem se, že na Teplicku vytvořím tým učitelů dějepisu, občanské výchovy a zeměpisu – budu jim posílat aktuální informace o daných oborech a jednou za čas se s nimi sejdu, kde vše probereme. Já osobně jsem chtěla hlavně poznat nové, inspirativní učitele, navázat další spolupráci. Netušila jsem, co všechno mi kabinet přinese J.
Nakonec moje činnost není jen o vedení teplického kabinetu. První zlom přišel tehdy, když jsem byla zvolena předsedou kabinetu za Ústecký kraj. Dále pak, když jsem v národním kabinetu byla zvolena místopředsedou. Tímto všem svým kolegům moc děkuji za důvěru.
Být součástí národního kabinetu je pro mě opravdu cennou zkušeností. Jednáte s lidmi z různých institucí, jste součástí pracovních skupin a tady už skutečně vnímám, že zde můžeme něco změnit v rámci společenskovědních předmětů, popřípadě se na těch změnách podílet. Hlavně se ale něco nového dozvědět a naučit. Nedávno jsme měli v rámci národního kabinetu první prezenční setkání. Odjížděla jsem nabita tolika novými podněty. Kolegové kolem společenskovědního kabinetu jsou skutečnými odborníky daného oboru a hlavně moc milí lidé.
Co do kabinetu přinášíte vy?
Realitu. Často jednám s kolegy, kteří jsou součástí kabinetu za nějakou instituci (ÚSTR, NPI ČR, VŠ). Když vyprávím o tom, jak vypadá skutečná výuka, často je vyvedu z iluzí a domněnek. Ona je krásná idea, že člověk učí ve třídě, kde jsou intaktní či nadaní žáci. Ale jsou třeba i třídy, kam chodí děti z vyloučených lokalit, děti s SPU či LMP – práce s takovými dětmi je úplně jiná. A právě na takové škole já učím a mám s takovou výukou bohatou zkušenost.
Jako místopředsedkyně národního kabinetu také organizuji neformální meety a jiná setkání.
Jak se na vaši účast v kabinetech dívají kolegové ve škole nebo vedení školy? Bavíte se o tom s nimi?
Část mých kolegů jsem samozřejmě do kabinetů zapojila. Kolegové jsou moji přátelé, takže mi v mých aktivitách moc fandí a podporují mě. Stejně tak i vedení školy. Mám v tomto ohledu velké štěstí, že pracuji na škole, jako je Základní škola Dubí 1. Vím, že to není samozřejmost, a jsem za to moc vděčná.
Jak funguje váš kabinet?
V současné době má náš kabinet 18 členů a síťování, tedy hledání nových aktivních členů, stále pokračuje. Do našeho krajského a oblastních kabinetu jsou zapojeni učitelé všech společenskovědních oborů – dějepis, občanská výchova a zeměpis napříč všemi školami – základní i střední, gymnázium. V tomto ohledu mám štěstí, protože jako koordinátorka Dějepis+ na Teplicku znám plno šikovných učitelů. Ale tento kabinet není jen o dějepisu, takže jsem opravdu hrdá na to, že zde mám různorodé učitele, nejen historiky, ale i občankáře a zeměpisáře. Mnohdy jsou to pro mě nové tváře, za což jsem velmi ráda. Naše první schůzka proběhla na konci ledna, řešili jsme aktuální problémy našich oborů, co bychom chtěli změnit či jsme řešili chystaný workshop. Náš kabinet se jednomyslně shodl na tom, že bychom si společně přáli vyjet někam na zážitkový seminář a že takový druh vzdělání dá člověku nejvíc. Na další setkání se moc těším.
Zúčastňujete se nebo se jinak podílíte na akcích SYPO? Pokud ano, jak a proč?
Jakožto člen národního kabinetu jsem součástí různých pracovních skupin. Stala jsem se koordinátorkou webinářů a společně s mojí skupinou řešíme, které webináře uskutečníme. Tato práce mě neskutečně bavila. Díky spolupráci s Univerzitou J. E. Purkyně a Dějepis+ mám řadu kontaktů na skvělé lektory a již nyní má naše pracovní skupina vyčerpáno všech 18 webinářů. Též jsem spolupracovala s milými kolegy, a to jde pak vše skoro samo.
Dále jsem též sama lektorkou – s kolegyní jsme minulý rok vedly workshop v rámci kabinetu Český jazyk a literatura na téma Bajky. Do budoucna se lektorování nebráním ani v rámci kabinetu Společenskovědní vzdělávání. Tím, že svou výuku zaměřuji hlavně na kritické myšlení, badatelství, metakognici a historickou gramotnost, mohu jistě ostatním kolegům mnohé nabídnout.
Jaké jsou podle vás aktuálně největší výzvy v rámci výuky vašeho předmětu?
Výuka se nyní stává více badatelskou. Především se zaměřuje na kritické myšlení, čtenářskou a historickou gramotnost. Ne všichni žáci jsou ale schopni tento druh práce pojmout. Ale doufám, že se to podaří. Myslím si, že badatelská činnost je vhodným nástrojem, s jehož pomocí se děti naučí kriticky přemýšlet o historických událostech, dokáží kriticky přemýšlet i o současné době a současných událostech, dokáží pracovat i s různými historickými prameny a hodnotit je.
 |
Mgr. Adéla Hufová je předsedkyní Krajského kabinetu Společenskovědní vzdělávání v Ústeckém kraji a místopředsedkyní Národního kabinetu. Vyučuje na ZŠ Dubí 1. |