Úterý 10. března 2020 začalo na naší malotřídní škole rodinného typu jako každý jiný všední den. Protože jsme učili, neměli jsme čas ani důvod sledovat během dopoledne zprávy. Jakmile nám však začali rodiče kolem desáté hodiny posílat SMS, že zavíráme školu, zjistili jsme, že se skutečně něco děje. Rodiče nás bombardovali otázkami, na které jsme bohužel neznali odpověď.
BYL TO ŠOK.
Hlavou se nám honily otázky typu: Je to pravda? Sdělí nám to někdo oficiální cestou, ne přes média? Kolem poledne jsme se dočkali. ZAVŘÍT ŠKOLU NENÍ TAK SLOŽITÉ, ALE CO DÁL?
Od středy zůstaly lavice ve škole prázdné. Nejvíce starostí v tuto dobu měli ředitelé. Opět nikdo neznal odpovědi. Ptali se zaměstnanci, rodiče, zřizovatel. Nejvíce otázek bylo ohledně ošetřovného, jak to bude se zaměstnanci, hlavním tématem však byla OTÁZKA VÝUKY NA DÁLKU.
Ředitelé to mají mnohdy složité. Průvodcují, pomáhají, vedou, ředí, řídí, nařizují. Já jsem ze začátku měla jako ředitelka s výukou jasno:
- S žáky se musíme spojit online a budeme vysílat.
Protože se nejedná o čas krátkodobý, bez vzájemného kontaktu a zpětné vazby by učení nemělo smysl. Nechceme jen učit, ale být i psychickou oporou.
- Pravidla musí být nastolena jak pro žáky, rodiče, tak i pro vyučující.
- Používat budeme jednu platformu.
- Vypracujeme týdenní plány s obsahem učiva, sdělíme povinné a dobrovolné úkoly.
- Stanovíme jasný rozvrh, aby byl snesitelný jak pro žáky, tak i rodiče, ale aby náročnou práci přežil ve zdraví i učitel.
- Nesmíme žáky a rodiče přetěžovat.
- Nebude to jednoduché…
A JAK TO ŠLO?
Máme dobře sehraný tým. Měli jsme výhodu, že jsme Microsoft Office 365 používali již od září 2018. Netvrdím, že šlo vše hladce. Kolegyně, výborná učitelka, se obávala technologií a snažila se mě přesvědčit, (dokonce i plakala), že mail, Skype či Messenger stačí, že tohle zná a nic nového nechce. Slíbila jsem, že pomůžu. S rodiči jsme se první den spojili telefonicky, sdělili jim e-maily a přístupy a hned druhý den jsme začali vyučovat na dálku.
O Teamsech jsem sice měla mlhavou představu, ale pracovat jsem v nich neuměla. Díky mnoha webinářům, mnohé byly pořádané projektem SYPO, jsem již během prvního víkendu nastavila vše potřebné. Ve středu se zavřely školy a my hned od pondělí pravidelně vysílali. Vysíláme od té doby denně od pondělí do čtvrtka, každá vyučující jednu hodinu. Zaměřujeme se hlavně na češtinu, matematiku, prvouku, přírodovědu, angličtinu. S rodiči i žáky jsme domluveni, ať k naší výuce sledují i pořad UčíTelka, na který někdy navazujeme. Sdílíme online dostupné materiály pro procvičování, doporučujeme konkrétní a ověřené.
ZAČÁTKY BYLY KRUŠNÉ…
První týden byl hodně namáhavý. Bez přátel „ajťáků“ na telefonu by to nešlo. Někdy kolaboval internet, jindy zkolaboval počítač, nebyli jsme si jisti s obsluhou platformy. Nějakou dobu trvalo, než si i žáci zvykli na pravidla, že si neskáčeme do řeči, že mladší sourozence vyšleme jinam, ať nás neruší. Rodiče zjistili, že pohlavkování dětí není dobré před kamerou. Naučili se, že v době vysílání je potřeba klid, tzn. že nepouštíme rádio, televizi ani mixér… 😊
ZA CO JSME RÁDI?
Všichni žáci naší školy jsou online a mají potřebné vybavení. Během vysílání se nemusíme věnovat jen učivu, ale věnujeme se i osobnosti žáků. Děti nám popisovaly své radosti i starosti s koronavirovou dobou. Ze zpětné vazby žáků víme, že největší radost mají z toho, že se vidí se spolužáky, těší se, že si mohou povídat, chatovat nejen během výuky, ale spojit se i jindy. Největší část výuky se snažíme probrat společně, aby samostatná práce nebo učení s rodiči již nebylo tak náročné. Mnozí rodiče nám potvrdili, že jsou za tento systém rádi. Po dobu vysílání si mohou od svých ratolestí aspoň na chvilku odpočinout. Kladně hodnotí, že mají nad učením odborný dohled. Potěšila nás i poděkování a ocenění za náročnou práci.
SHRNUTÍ
Po měsíci poctivé dřiny mám dobrý pocit. Posun nás všech (učitelů, žáků i rodičů) je obrovský, hlavně v oblasti technologií. Společnými silami jsme se naučili pracovat v Teamsech – pořádáme videokonference. Žáci prvního stupně pracují ve Wordu, PowerPointu, umí sdílet, vyplňují učiteli vytvořené kvízy a dotazníky, píší e-maily, během výuky chatují k tématu… to jsou věci, které jsme si donedávna nedokázali představit. Velmi mě těší skutečnost, že i vyučující nakonec uznali, že je tato forma pro dlouhodobější výuku vhodná a má smysl.
Jsme rádi, že jsme s našimi žáky neztratili kontakt a že jsou s námi žáci rádi. Online jsme byli dokonce i o velikonočních prázdninách. Velikonoční „pokec“ byl dobrovolný, potěšilo nás, že se jej zúčastnili všichni žáci.
A CO Z TOHO PLYNE?
Když se chce, všechno jde. Musíme táhnout za jeden provaz, je dobré, když je v tahu i (hlavně) ředitel. Ale především všeho s mírou!
O naší škole tvrdíme, že jsme škola, která má srdce…
Víme, že se srdcem na správném místě se dá vše zvládnout. SPOLEČNĚ TO JISTĚ ZVLÁDNEME!
Za celý kolektiv přeji mnoho radosti z pedagogické práce.
Autorka: Mgr. Bc. Marie Effenberger Rychlá, ředitelka ZŠ a MŠ Lesnice a členka krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Olomouckém kraji