Online výuka a časová inventura

V tuto chvíli jsou to zhruba 4 týdny, kdy jsme se z každodenního komfortu známého prostředí, známých situací a mnohokrát opakovaných algoritmů ocitli ve vzduchoprázdnu výuky na dálku. Padli jsme do této situace, někteří střemhlav, jiní na kolena a někteří dokonce naznak. Rozhodla jsem se tuto situaci přijmout tak, jak jsem zvyklá – jako výzvu, ale lehce mi nebylo. Svým studentům jsem se ještě v úterý 10. 3. 2020 snažila vysvětlit, že to nemají brát jako problém, ale jako příležitost, a mně to vydrželo ještě ve středu a ve čtvrtek, ale pomalu jsem se začínala bát, jak to budu zvládat. Mám v gesci zhruba 200 studentů a z dřívějších zkušeností vím, že technika dokáže být pěkná potvora.

Rozhodně jsem ale věděla jednu věc, nebude to stejné, jako když probíhá normální výuka a člověk – učitel má plnou kontrolu nad procesem ve třídě. Do hry už nevstupují pouze žáci a jejich rodiče, do hry vstupuje celá řada faktorů a v první linii je to faktor technologický. V první fázi se mi rozhodně potvrdila známá pravda, že štěstí přeje připraveným. Moje připravenost v tu chvíli spočívala v tom, že dlouhodobě mám ve většině tříd společné a uzavřené FB skupiny, které většinou fungují. Když formuluji „fungují“, mám na mysli, že většina a zdůrazňuji slovo většina, nikoliv „všichni“ tuto skupinu využívají. Máme ale našlápnuto. Kromě toho mám ve svých studijních skupinách ve zvyku využívat e-mail, tím nemám na mysli ten jeden třídní, ale osobní e-maily žáků. Využívám toho i normálně k odevzdávání samostatných úkolů, rozesílání instrukcí apod. Tolik celá připravenost ve chvíli, kdy začínáme učit na dálku. Pro první vstupy, nastavení pravidel a první instrukce je to v pořádku, ale již v prvním týdnu vidím, že to nestačí. Některé FB skupiny fungují výborně a slouží i k diskusi nad příspěvkem, kterým je např. referát z četby, ale jiné naráží na zarputilé odmítače sociálních sítí, což chápu, ale komplikuje mi to situaci.

Postupně, krok za krokem rozjíždím jednotlivé třídy a skupiny. Jako škola fungujeme v Google prostředí, takže začínám nahlížet a osahávat nástroje, které právě toto prostředí nabízí. Šikovní kolegové z ICT už mezitím nabízí různé webináře a návody, a tak krok za krokem, velmi pomalu sahám po prvních možnostech. Trochu umím pracovat s Google formuláři, tak mě napadlo, že by to mohla být dobrá kostra, kam můžu žákům připojit obrázky, texty, videa a vést je ku zvládnutí nějaké látky. Také se v tomto prostředí dá udělat a realizovat test a u toho bych se krátce zastavila, abych demonstrovala nutné úsilí pro vděčného uživatele IC technologií. Původně jsem chtěla napsat „nadšeného uživatele“, ale to nejsem, jsem opravdu a v plné míře vděčný uživatel. Nejsem totiž ochotná využívat nástroje, které jsou dobrou hračkou, ale obírají mě o čas. Požaduji od těchto technologií ušetření času, estetické vylepšení mého výstupu a v pedagogické práci především „tah na branku“.

A nyní k tomu testu. Již před uzavřením škol jsem byla dohodnuta se dvěma třídami na testu z dějepisu, obsahově nebylo co řešit, test jsem měla připraven. Přichází ovšem realizace ve zcela jiných podmínkách, a tak je třeba k věci přistoupit profesionálně, což činím od začátku až do konce. Poté, co jsem úspěšně s žáky test napsala a vyhodnotila (psáno ve 2 třídách: jedna třída – průměr 1,65, druhá – 1,4), podívala jsem se zpětně, co mi to přineslo a odneslo. Dopracovala jsem se k časové dotaci 10 hodin / á 60 min. pro realizaci tohoto projektu. Vůbec se nezabývám tím, že člověk stráví čas přemýšlením nad obsahem, promýšlením strategie, promýšlením dopadu pro žáky i pro sebe…o tomto čase vůbec nepřemýšlím. Ani nemluvím o průběžných modlitbách k vyšší moci, aby se něco nepodělalo a tohle všechno nevyšlo nazmar. Další modlitby pak za validní výsledek, přece jen …žáci jsou v domácím prostředí, využijí situace. Nastavila jsem čas i náročnost přiměřeně? Modlím se, modlím… a vlastně nedělám ve volných chvílích nic jiného. A tady je onen účet, opravdu se držím při zemi:

Inventura času – test online poprvé

Poté, co jsem si udělala tuto časovou analýzu, je mi jasná jedna věc. Nemůžu mít nikomu za zlé, že do tohoto nejde. Vidět je zhruba hodina práce, ale věnovat tomu, alespoň poprvé, musíte 10 hodin. Kdo zcela normální by do toho šel?

Dalšími řádky se patrně zařadím mezi ty, co úplně normální nejsou, anebo vyvrátím předchozí odstavec. 😊

Nejsem zvyklá se vzdávat. Něco už umím a s každým dalším formulářem jsem si jistější i rychlejší. Tento formát ale nestačí. Využíváme ke komunikaci chat na FB, využíváme e-mail a strukturu řešíme formuláři, ale moje e-mailová schránka začíná kynout a já se pomalu a jistě začínám hroutit z množství neutříděných e-mailů. Musí to jít jinak. Nastává druhá fáze – google classroom. První pokus dopadl šíleně a po 5 dnech, kdy se mi ozval jediný student, jsem rezignovala. Hodně mi pomohlo to, že jsem některé pochybnosti a poznatky mohla sdílet s kolegyní. Něco jsme spolu vyzkoušely, odladily jsme problémy a pak už se dalo jít do toho znovu. Hodně mi pomohly návody kolegy Hodála na https://www.tybrdo.cz/.

Dnes mi fungují dvě skupiny na Google classroom (maturanti a dějepisný seminář), jednu skupinu jsem si dala do Školy v pyžamu https://www.skolavpyzamu.cz/ (tercie = 8.třída) a zbytek zatím nechávám na formulářích a společných skupinách na FB. Zatím jsem se nedopracovala k výuce online, tj. k tomu, abych vyučovala v daném čase celou skupinu. Doposud stále narážím nejen na své limity, ale také na limity svých žáků. Řada z nich nemá možnost být v danou chvíli připojena a já to vnímám tak, že to je objektivní faktor v dané situaci. Z toho důvodu nedávám žákům krátkodobé úkoly ze dne na den, ale minimálně na týden, aby byli schopni to zvládnout. Nabízím svým žákům osobní konzultace – písemně i rozhovorem. Někteří toho využijí, jiným docela vyhovuje, že mají svobodu rozhodnout se, kdy budou danou věc řešit.

Rozhodně musím konstatovat, že po třech týdnech to funguje a i když pracuji výrazně více než za normálního stavu, je v tom něco, co se mi líbí. Líbí se mi možnosti, které bych si neosahala, kdybych nemusela, líbí se mi potenciál technologií i pro budoucnost a pro normální situaci. Učím se každý den něco nového a líbí se mi to. Především si ale myslím, že je to správné. Našim žákům tvrdíme dnes a denně, že učit se je správné, také říkáme, že učit se musíme celý život. Nemáme-li být kazateli, kteří kážou vodu a pijí víno, je tato cesta jen a jen správná. 😉

Nemyslím si, že jsem sama, kdo si prochází podobným vývojem. Jsem v několika učitelských skupinách na sociálních sítích a vidím kolem sebe velké množství lidí, kteří se opravdu snaží den co den přinášet něco nového (někdy i na úkor sebe sama), ale především se snaží být užiteční svým žákům. Domnívám se, že v této chvíli jde právě o toto – být užiteční, přestože nemusíme jít všichni úplně stejnými cestami.

Autorka: Mgr. Andrea Baumannová, učitelka na Gymnáziu, OA a JŠ s PSJZ Hodonín a členka metodického kabinetu Český jazyk a literatura v Jihomoravském kraji.

Zpět