Když jsem před rokem obhajovala svoji disertační práci v doktorském programu ICT ve vzdělávání na Přírodovědecké fakultě Univerzity Hradec Králové, věděla jsem, že se jedná o dynamický a moderní obor, který lze aplikovat interdisciplinárně. Neměla jsem ale ani nejmenší tušení, jak brzo a v jaké intenzitě budu moci nabyté znalosti aplikovat.
V pozici odborného krajského metodika v projektu SYPO v Královéhradeckém kraji jsem především nyní, v době koronavirové pandemie a v době masivního transferu škol všech úrovní na distanční výuku, aktivním spoluúčastníkem tohoto nového trendu. Každý týden jsem v kontaktu se členy krajských metodických kabinetů a prostřednictvím našich kolokvií se dozvídám, že:
- školy se intenzivně snaží vytvářet kreativní výukové prostředí online, aby se žáci mohli učit i v době uzavření škol, spoléhaje na technologie, stejně jako na invenci a profesní nasazení pedagogů. „Překlopení“ prezenční výuky do virtuálního prostředí je pro mnoho učitelů velkou výzvou; setkávají se se zcela novým způsobem komunikace, empatie, motivace - které přesahují prostředí učebny i učebních médií.
- Odborníci na distanční výuku sdílejí prostřednictvím velmi úspěšných webinářů tipy pro výuku a zapojení žáků a studentů do prostředí virtuální školy. Učitelé začali intenzivně pracovat v prostředí školních výukových platforem Blackboard, Moodle, Bakalář apod. a doplňují je online nástroji, jako je ClassDojo, Padlet, Google Classroom… Pomocí nástrojů pro skupinové textové zprávy např. Classpager, Remind101 a ClassParrot mohou do třídy nebo skupiny studentů zasílat rychlá připomenutí, texty, videa, podcasty, pořádají skupinové nebo individuální diskuse a třídí sdílené informace ze vzdělávacích webů jako Khan Academy, TeacherTube, Newsela, BrainPop, Smithsonian Learning Lab. Z učitelů se stávají mediální hvězdy, které při natáčení krátkých výukových videí ovládají aplikace pro webové konference, jako je AdobeConnect, Zoom nebo Smartphone. A vedle toho všeho poskytují žákům a studentům individualizovanou podporu a zpětnou vazbu, zjišťují, jaké vzdělávací aktivity si žáci užili, aby lépe porozuměli jejich zájmům a preferencím učení, jaké materiály považují za nejnáročnější a ptají se studentů na obsahové otázky k posouzení jejich porozumění a rozvoje dovedností.
Nezapomínejme ani na to, že pedagogové jsou také rodiče a děti a mají odpovědnost vůči svým rodinám. Možná je občas slyšet v jejich hlase únava a pocit vyčerpání z každodenního plného nasazení, ale vždy, když se jedná o záležitosti jejich pedagogické praxe, přistupují k řešení nelehké situace s profesní hrdostí a maximálním nasazením.
A tak smekám před svými kolegy pedagogy, před jejich profesionalitou, odvahou, vytrvalostí a doufám, že si český učitel opět vydobude své místo na slunci.
Autorka: Mgr. Dagmar El-Hmoudová, Ph.D., odborný krajský metodik SYPO v Královéhradeckém kraji