Dekameron po našem

Před jarními prázdninami jsme netušili, že se do školy hned tak nevrátíme. Poslední látkou v mé třídě byl můj oblíbený Dekameron, a tak když jsem plánovala on-line výuku, mi hned přišel na mysl. Nevěděli jsme, jak dlouho se neuvidíme, a podle slov vlády to mohlo být na dlouho. Řekla jsem si, že bychom si svými příběhy, nápady, svými texty mohli pro dobu příznivější vytvořit jakousi vzpomínku.  Že bychom se mohli vypovídat, že bychom mohli zkoušet to, na co by ve škole bylo méně času.

Sedla jsem a napsala:

Milí moji,

když jsme se zabývali Dekameronem, netušila jsem, že se ocitneme v podobné situaci. Dnes mi G. Boccaccio vnukl nápad. Pojďme si takovou knihu příběhů, nápadů, úvah … vytvořit!

Jsme tým 31 lidí, každý týden si zvolíme krále/královnu, který/á nabídne téma pro psaní našich (všimněte si, že budu psát taky) příběhů, úvah, zkušeností, trápení, fantazií. Nechci tady dávat rozsah, nepředpokládám, že někdo toho zneužije a napíše pokaždé jen větu, dvě … Nezadávám ani žádný slohový útvar. Prostě slova, která zachytí naše myšlenky, nápady, nás. Dejme si chvilku, kdy je můžeme pustit na papír.

A až se situace změní a vrátíme se do lavic, můžeme dát vše dohromady a vytvořit si naši první společnou knihu. Tehdy pro nás bude mít určitě ještě jiný rozměr.

Třeba se mezi námi najde i někdo, kdo by ji chtěl doplnit obrázky, upravit graficky – každý umíme něco.

Bylo by fajn, kdybychom k příběhu psali i datum. Časem zjistíme, co se během těch dní, týdnů, popř. měsíců v nás objevilo.

Jsem z toho nápadu nadšená, doufám, že vás tím neuvádím do zoufalství. Nemějme obavy, stud, mějme radost, že si něco uchováváme navždy a prožíváme spolu.

A protože jsem tvůrcem tohoto nápadu, mám právo první volby. Králem týdne od 23.3.-29.3.  bude 23. ze seznamu - Daniel …:-

A Daniel v neděli 29.3. předá žezlo tomu/té, kterého/kterou vybere:-) Tedy, Dane, prosím o promyšlení tématu, který zítra zveřejníme.

Vaše češtinářka (a zejména třídní)

A nakonec vytváříme „Dekameron“ ve všech mých třídách. Těším se, co žáci vymyslí, jaké téma se objeví. Vznikají i básně – a určitě by nikdo z nich nečekal, co všechno je napadne.


Podívejte se se mnou na ukázky:

 

Láska

křehký

přitahující

cit

láska,

která se přeje být věrná,

která sní o dokonalém páru,

která obdivuje oddanost,

která potřebuje důvěru,

která se obává podvedení,

Její oblíbenou barvou je červená.

Nesnáší nevěru.

Miluje ženu.

Miluje muže.

 

Milovat

(Pavel, 1. ročník)


            Jednoho karanténního dne jsme se se ségrou tak nudily, že jsme si řekly, že poletíme do Vesmíru. Po dlouhém a rozjímavém přemýšlení o tom, jak se do vesmíru dostat, jsme přišly na to, že se tam vlastně fyzicky dostat nemůžeme. Jak nečekané, že? Naštěstí mne napadlo, že bychom si mohly vyrobit z telefonu „VR-Virtual reality“ brýle a užít si let do vesmíru alespoň „jako“.

            Ségra donesla starou krabici od bot a izolepu. Já našla nůžky a kousek stuhy na upevnění brýlí kolem hlavy. Práce započaly, karton z krabice jsme stříhaly jako o závod a lepící páska se odvíjela jako lano od shozené námořní kotvy. Použily jsme pastelky na barevné vyzdobení brýlí. Nakonec jsem uvázala stuhu a „voalá“ - brýle byly na světě. Na internetu jsme si našly videa z pohledu vesmírného pilota, když stoupá vstříc nebeské obloze.

            „Mladší mají přednost!“ hádala se ségra, aby mohla jít první. Posadila se do mého houpacího křesla, aby si nasimulovala pozici sedadla kosmonauta. „Tak a leť!“ křičím na sestru. Pohled na malou ségru, jak se konečně po pár dnech, co je doma, pořádně baví a není otrávená jako voda ve studni, byl k nezaplacení. Smích a vřískot se rozléhal po celém domě. Její radost přerušilo až volání: „To video skončilo!“ To už jsem si brýle brala já a sedala si do křesla.

            V tu chvíli však vešla babička do pokoje a zábavu nám přerušila pozvánkou na kakao a bábovku. To jsme nemohly odmítnout.

(Terka, 2, ročník)


 

(Lukáš, 1. ročník)


            Nad otázkou, co bych dělala a jak bych se cítila kdybych se ráno probudila v těle opačného pohlaví, jsem přemýšlela celkem dlouho a bylo pro mne velmi obtížné něco vymyslet. Nakonec jsem to, ale společně s malou pomocí vymyslela. Takže Vám teď povím krátký příběh o tom, co bych dělala, kdybych se probudila jako kluk.

            Ráno jsem vstala v 6:30, tak, jak mi zvonil budík. Ještě chvíli koukám do telefonu, pak se rozhodnu vstát, otočím se směrem k zrcadlu a co nevidím. „Zuzko, co to máš s obličejem sakra?“ řekl hlas v mé hlavě. Můj obličej byl porostlý krásným plnovousem, vlasy se mi zkrátily, zakroutily do malých vln a o dost se mi rozšířila ramena. „Co se to sakra stalo? Proč vypadám jako kluk?“ pokládala jsem sama sobě otázky. Smířila jsem se s tím ale celkem rychle a došlo mi ještě pár dalších věcí, třeba to, že moje nohy vypadají jako kožešina malého medvídka, nebo že mám určitě pořádné svaly. „Tyjo, mám určitě mega svaly!“ nadšeně jsem vykřikla. Ještě půl hodiny jsem se tedy prohlížela v zrcadle, koukala na svoje pořádné svaly na rukou a vyrýsované břicho a potom si řekla, že bych mohla už jít konečně dělat něco užitečného. Dooblékla jsem se tedy a vydala se do kuchyně udělat si něco dobrého k snídani. „Když jsem teď ten kluk, tak to můžu sníst co chci a nepřiberu ani gram,“ pomyslela jsem si. Takže jsem si uvařila 4 míchaná vajíčka, dala si čtyři topinky s máslem a sýrem a k tomu ovesnou kaši s ovocem. Bylo toho hodně, ale vešlo se to do mě úplně bez problému. Po snídani jsem se uklidila do koupelny, abych se zbavila, ač hezkého, tak pro mě nepříjemného plnovousu. „Ale jak se to dělá? Je to to samé jako holení nohou?“ Tyto otázky mě uváděly celkem do rozpaků. Nakonec jsem se s pár řeznými ranami vrátila z koupelny v pořádku, s hladkou tváří a úsměvem. Potřebné rány jsem zalepila náplastí a vydala se na toaletu. Tohle mě ovšem hrozně bavilo. „Přece jenom to ti kluci mají ohromně jednoduché,“ shrnula si v hlavě. Okamžitě jsem věděla, co dalšího chci vyzkoušet. Vyšla jsem tedy na zahradu a sehnala si co nejvíce předmětů s různou váhou, byly tam kusy dřeva, železné trubky, pneumatika od traktoru, a nakonec i kráva. Až na krávu jsem uzvedla úplně všechno. Po takovém výkonu jsem si připadala jako Arnold Schwarzenegger. Vrátila se tedy domů a co se nestalo. Najednou mě začal bolela hlava a nebylo mi vůbec dobře. Dostala jsem rýmu, fakt pořádnou rýmu. Bylo mi fakt hrozně, skoro na umření. „A to jsem nestihla ani sbalit pěknou holku!“ řekla jsem nešťastně ležíce v posteli s čajem v ruce.

            Po zbytek dne jsem hrála s kamarády na počítači a pořádně si zanadávala, jak to ti kluci dělávají. Ráno jsem se probudila zpět v mém holčičím těle a bylo mi opět dobře.

(Zuzka, 2. ročník)


 

(Honza, 1. ročník)


(Lukáš, 1. ročník)


Nejsou úžasní?

Nyní se pracuje na šestých tématech – často se i zasměji. Vážím si i toho, že mnohdy se dozvím víc než za celý školní rok :-) A věřím, že naše texty doladíme.


Autorka: Mgr. Lenka Brychová, učitelka SPŠ v České Lípě a členka krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Libereckém kraji

Zpět