Touto otázkou se muselo v poslední době začít zabývat mnoho učitelů, žáků, ale i rodičů. Pro některé je to standardní způsob komunikace, pro většinu naprosto nová věc.
Pokud učitelé a žáci tento druh výuky používali již dříve, mají obrovskou výhodu, a jak se říká: „Těžko na cvičišti – lehko na bojišti.“
Pro většinu je to ale zcela nový způsob práce. Jak zadávat úkoly? Jak úkoly vyhodnocovat? Jak komunikovat s žáky? Jakým způsobem požadovat, aby žáci komunikovali s vyučujícím? Jak tvořit zajímavé a užitečné studijní materiály? To jsou otázky, které si určitě v několika posledních týdnech kladl nejeden učitel.
Dost často dnes čteme články, které se tímto tématem zabývají z pohledu školy. Na Internetu najdeme spoustu návodů, jak založit e-maily, jak vytvořit skupiny, jak komunikovat s žáky, jak vytvářet materiály. Nástrojů má škola velké množství a dokonce zdarma. Jen si vybrat, nastavit a začít používat. Bohužel na některých školách nechává vedení iniciativu na vyučujících, kteří se logicky chopí nástrojů, které jsou jim nejbližší a se kterými umí pracovat. Mnohdy však dost roztříštěně a neorganizovaně.
A zde je čas, podívat se na problém z pohledu žáka či rodiče. Jestliže žák najde jeden úkol v e-mailu, druhý má na Moodle, třetí v MS Teams a čtvrtý v Bakalářích, nemůže rozumný učitel předpokládat, že se žák v systémech rychle zorientuje a bude plnit zadané úkoly včas. Komu by se líbilo přihlašovat se do několika prostředí a stále kontrolovat termíny odevzdání z mnoha zdrojů. Zde by mělo zasáhnout vedení a stanovit jednu platformu, kterou budou používat všichni učitelé i žáci a vytvořit co nejčitelnější, nejčistší a nejpřehlednější řešení, které všem zpříjemní a zjednoduší práci.
Nespoléhejme na to, že jsou všichni (učitelé, žáci i rodiče) počítačoví experti, kteří s těmito technologiemi pracují každý den. Opak je mnohdy pravdou. Z vlastní zkušenosti, ale musím konstatovat, že až tato situace skončí, určitě budou ve školách i v domácnostech mnohem zkušenější a gramotnější uživatelé ICT, než před uzavřením škol. V tomto vidím velké pozitivum – aneb, každý chce, když musí.
Autor: Mgr. Radovan Mikeš, učitel na ZŠ Nerudova 9, České Budějovice a předseda krajského kabinetu Matematika a její aplikace v Jihočeském kraji