V úterý 10. března 2020 dopoledne nás jako blesk z čistého nebe zasáhla zpráva, že od následujícího dne budou pro žáky a studenty uzavřeny všechny školy. Na jak dlouho? To v tu chvíli nikdo netušil. Reakce byly velmi různorodé, ale počáteční jásot našich žáků se postupně začal proměňovat v rozpačité přemítání o tom, jak to vlastně teď všechno bude. Ve zbývajícím čase do konce vyučování jsem svým třeťákům honem stihla vysvětlit novou látku z češtiny a slovíčka další lekce z angličtiny, prvňáčkům přiblížit nové písmenko a pak už si všichni jen sbalili pracovní sešity a učebnice, které by se doma v příštích „pár dnech“ mohly hodit, a rozloučili jsme se. Nikdo z nás si neuměl představit to, co potom následovalo.
Jsme malá venkovská málotřídka a letos máme 12 žáků - osm prvňáků a čtyři třeťáky, kteří se učí společně v jedné třídě. Máme tedy zcela jiné podmínky než například velké městské školy. V něčem třeba nevýhodné, ale v něčem máme naopak velkou výhodu. Malá škola rodinného typu, málo žáků, bližší kontakt s jejich rodiči… A jak jsme se tedy právě my s nastalou situací popasovali?
Děti jsou rozděleny do dvou skupin po šesti a s každým žáčkem mám dvakrát do týdne dvacetiminutovou individuální konzultaci podle pevně stanoveného rozpisu – každý tedy ví, kdy zazvoní telefon, abychom si popovídali o tom, jak se mu daří plnit zadané úkoly (ty dostávají emailem pravidelně jedenkrát týdně), s čím potřebují pomoci a probíráme i nové učivo, takže zatím jsme v podstatě nic nezameškali. To by ani nešlo – nemůžeme s prvňáčky třeba vynechat nějaké písmenko…
Největší zásluhu však na tom mají rodiče – všichni ochotně spolupracují, dohlížejí na svoje děti, pomáhají jim, fotí zpracované úkoly, pořizují videa (třeba jak se jedna dívenka naučila skákat přes švihadlo) - a to nám pak posílají emailem nebo přes WhatsApp, který se stal nakonec naším hlavním komunikačním prostředkem.
Přizpůsobili jsme se této mimořádné situaci a daří se nám to dobře zvládat, ale všichni – a to doslova – se už nemůžeme dočkat, až se zase otevřou dveře školy pro naše žáčky, přestože si uvědomujeme, že mnoho věcí už bude jinak, než jsme byli zvyklí. Ale spolu to zvládneme!
Autorka: PaedDr. Eva Fastová, ředitelka a třídní učitelka ZŠ a MŠ Olešná a členka krajského kabinetu Český jazyk a literatura ve Středočeském kraji