Bez ohledu na současnou „koronasituaci“ oblastní metodické kabinety stále pracují. Na konci školního roku se měla uskutečnit další setkání. Kvůli vývoji situace, kdy prvostupňáci nastupují od 25. 5. do škol a tak trochu netuší, do čeho jdou, učitelé 2. stupně stále „jedou distanc“ a tráví u počítače mnoho hodin denně a středoškolským učitelům se blíží přijímací zkoušky, maturity a závěrečné zkoušky, se setkání odsunula většinou na podzim. A to ještě nevíme, zda na podzim nepřijde „druhá vlna“.
Přesto spousta kabinetů nezahálí a v té troše volného času, který učitelům zbývá, se věnují i své metodické práci. Důležitou činností všech kabinetů je podpora učitelů, která má obzvláště v této době význam.
Líbí se mi, že s kolegyněmi ze žďárského oblastního kabinetu Český jazyk a literatura neztrácíme kontakt a že si předáváme informace obousměrně. Vše, co se ke mně dostane z národního či krajského kabinetu, svým kolegyním přeposílám a ony mi zase píší své zkušenosti s nynější výukou a diskutujeme o tom.
Požádala jsem kolegyně, aby se pokusily vyjádřit pozitiva a negativa distanční výuky. Jejich postřehy a ty moje jsou si hodně podobné. Pravděpodobně to tak bude i celorepublikově.
Pozitiva:
- Jako pozitivum uvádějí paní učitelky to, že se uvolnilo množství učebnic, pracovních sešitů, programů atd. od různých nakladatelství, které můžeme využívat ve všech předmětech. Jsme překvapeny, co všechno je k dispozici. Nevýhodou je čas strávený u počítače.
- Další pozitivum je, že učitel vybírá skutečně jen to nej, co je méně podstatné, tím se nezaobírá.
- Jedna kolegyně napsala, že tento typ výuky vnímala zpočátku jako „děs a hrůzu“, postupně si však vytvářela systém, účastnila se různých webinářů, které právě SYPO nabízelo, a „na stará kolena“ se vzdělávala a snad i poučila v různých on-line výukách, takže teď už se jí daří pracovat tak, že to jakž takž zvládá ke své spokojenosti. Myslím, že takhle to mělo a má hodně z nás. Učitelé byli hozeni do vody a museli se rychle naučit plavat. Ukázalo se, že česká učitelka/učitel je neuvěřitelně pružná/ý, kreativní, odvážná/ý, ochotná/ý se učit za pochodu, nebojí se přiznat vlastním dětem, že potřebuje ukázat, jak se zoomuje, skypuje, apod. Mnozí učitelé objevili nové možnosti systému EduPage nebo Microsoft Teams, naučili se v nich vytvářet online úkoly, prezentace, testy. A co víc, mnohé to začalo bavit a měli radost z nově nabytých vědomostí.
- Jako pozitivum hodnotí paní učitelky i větší samostatnost dětí. Za pomoci rodičů si založily vlastní e-mail, připojily se na Skype, Teamsy, posílají svým učitelům dotazy, samostatně zpracovávají různá témata. Mnoho dětí pracovalo a pracuje s chutí a snahou, kladně hodnotí možnost sebekontroly, dostatek času na vypracování úkolů, klid při práci a možnost volby, kdy úkol splní.
- Prohloubil se i kontakt s rodiči, psali učitelům i jen, jak se mají, jak jim jde „učitelské povolání“, posílali fotky svých dětí při učení. Kolegyně se shodují, že většina rodičů si zaslouží velkou pochvalu.
- Dalším pozitivem pro učitele je prohlubování dovedností formativně hodnotit práce dětí.
Negativa:
- Jako největší negativum hodnotí žďárský oblastní kabinet Český jazyk a literatura omezení sociálního kontaktu s dětmi a dětí navzájem. Kontakt „face to face“ nic nenahradí, ani videokonference.
- Problémy nejen s online výukou se vyskytují v rodinách s více dětmi a jedním počítačem, na kterém musí pracovat i rodič na home office.
- Dalším negativem je „rozevírání nůžek“ pro žáky s podpůrnými opatřeními. Paní učitelky často vypracovávají speciální přípravu, ale někteří žáci plní úkoly až po opětovné výzvě, či je neplní vůbec.
- S tím souvisí i problém, jak řešit žáky, kteří se studia vůbec neúčastní, opětovné výzvy nezabírají, prodlužování termínů dodání prací také ne, nezabírá ani komunikace s rodiči.
- Jako problém vnímáme i fakt, že menší žáci neumí psát na klávesnici, neví, jak se píší velká písmena, otazník…
- S kolegyněmi se shodujeme také na tom, že je obtížné stálé „koukání“ do počítače - při videokonferencích, při tvorbě testů, pracovních listů a přípravách a při vyřizování velkého množství e-mailů. To vše občas provází i fyzické projevy v podobě bolesti hlavy.
- Jako velký problém vnímáme i časté změny názorů na způsob výuky z ministerstva – je zřejmé, že situace se vyvíjí, ale pro učitele i rodiče to je poněkud stresující, často nevíme, na čem jsme a co bude dál.
- Tento styl výuky učitele příliš nebaví, chybí nám bezprostřední reakce dětí; sedíme u počítače, ale raději bychom seděli mezi dětmi. Snad se blýská na lepší časy!
Nikdo z nás si tento stav nevybral, ani učitelé, ani zdravotníci, ani prodavačky a ani politici. Přišlo to nečekaně, nebyli jsme připraveni. Vše se řeší „za pochodu“. V naší republice podlehlo Covidu 19 mnohem méně lidí než v ostatních zemích světa. To je obrovské pozitivum. Pevně doufáme, že číslo se nebude zvyšovat. A jen čas ukáže, která opatření přinesla své ovoce a která byla zbytečná.
V této mimořádné situaci metodické kabinety obstály. Potvrdil se jejich význam a smysluplnost. Potřeba učitelů sdílet každodenní praxi je silná. A v době „koronasituace“ ještě silnější.
Autorka: Mgr. Lucie Topinková, učitelka 1. třídy ZŠ Komenského 2, Žďár nad Sázavou a předsedkyně oblastního metodického kabinetu Český jazyk a literatura Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina