Za uplynulé týdny bylo napsáno již mnoho o možnostech dálkové výuky. Většina z nás učitelů se díky webinářům a instruktážním videím brzy popasovala s online nástroji, zorientovala se v nabízených možnostech, zjistila, jaká pozitiva a negativa přináší různé vzdělávací a komunikační platformy a aplikace. Ale všichni jsme si asi prošli fází zkoušení a hledání těch pomyslných správných bot, které by padly nám i našim studentům. Některé tlačily, jiné se vyzouvaly, v dalších jsme to prostě nebyli my a v některých se vůbec nedalo chodit, jakkoliv navenek vypadaly tak líbivě. Po prvotních puchýřích, odřeninách, otlacích a občasné nutnosti zastavení jsme nové boty „rozšlápli“ a vykračujeme si v nich s rutinou ostřílené modelky. Trošku nás děsí to, že stále úplně netušíme, kde přesně naše pomyslné módní molo bude mít konec, protože tahle show nestihla mít generálku a jede se rovnou naostro s plným nasvícením. Potlesk střídají významně přizvednutá obočí kritiků v prvních řadách a ani my sami občas netušíme, jak avantgardně může na příjemce působit to, co zrovna předvádíme.
Řízená dálková práce s texty, samostudium látky, vyfocené vyplněné pracovní sešity, čtenářské deníky, pětilístky, výtvarné reflexe literárních děl či doby, pravidelné pracovní online chaty v aplikaci WhatsApp, konference, Google učebny, Bakaláři, sdílená obrazovka, tohle všechno už najdeme v našich češtinářských učitelských botnících. A není to pár holandských dřeváků jen na dekoraci. Jeden už neví, čím by distanční výuku oživil. Baletní špičky a boty na step si necháváme prozatím v záloze, stejně jako „Lamkový zlatý Hromnice“ z Boty jménem Melichar. Jenže prožitková metoda je při výuce literatury nezastupitelná. Alespoň mně jako češtinářce chybí nejvíc rozborové hodiny, kdy se podrobně bavíme o knihách a textech. Studenti mnohdy vymyslí interpretace, které jsou výborné, samotnou by mě vůbec nenapadly, ale absolutně mě nadchnou.
Učíme se navzájem, ukazujeme si, jak přemýšlíme, jaké máme hodnoty, představy o dobru a zlu a jak odlišné mohou být pohledy a názory na jednu věc. I v těchto hodinách je ale nezastupitelné decentní vedení učitelem, aby si student některých motivů, vět, slov a problémů v knize vůbec všiml, zkusil o nich přemýšlet, propojil si je se svými znalostmi a zkušenostmi a prožil si je. A to je na dálku velká výzva. Objevila jsem ale výborného pomocníka a spojence. O našem paktu vůbec netuší, ale moji studenti ho už teď zbožňují. Řeč je o Mgr. Davidu Jirsovi, Ph.D. a YouTube kanálu Na potítku.
David Jirsa vystudoval českou filologii a žurnalistiku v Olomouci, doktorát získal v oboru teorie literatury, hraje na saxofon a další informace o něm lze najít na stránkách https://napotitku.cz, kde představuje celý projekt vytvořený společně s Danielem Zezulou slovy: „Naše videa samozřejmě nemají za cíl nahradit studentům četbu probíraných knih. Ve videích to neustále zdůrazňujeme a chce-li student podvádět, nejspíš využije jeden z desítek webů s vypracovanými čtenářskými deníky. Nejde nám ani o přeříkávání dějů knih, ale spíše o to, abychom čtenářům ukázali, jak lze v klasické literatuře číst mezi řádky, upozorňujeme na interpretační svobodu a prakticky neomezený konotační potenciál básnických prostředků. Jinými slovy: chceme ukázat, že i četba Shakespeara či Máchy neznamená nudnou povinnost, ale vzrušující zábavu.“ A tohle David Jirsa z mého pohledu umí velmi dobře.
Ostatně využít platformu YouTube jako prostředí pro edukaci je u dnešní generace studentů geniální tah. Navíc sám David si tu nehraje na vševědoucího vědce, ze kterého by odkapávala neomylnost a nudná holá fakta, v úvodním manuálu k použití kanálu Na potítku naopak sám vysvětluje, že dělá chyby, občas řekne něco špatně a často říká své vlastní názory.
Někdo může oponovat tím, že doktor literatury by měl mít svá videa důsledně připravená a faktograficky bezchybná, ale tím by se právě vytratila poezie a spontaneita, která projekt Na potítku dělá tak jedinečným, lidským a atraktivně pohodovým. Tohle není audiovizuální učebnice, odborná studie ani encyklopedie, tohle je prostě jen YouTube a v tomto ohledu David Jirsa ví asi velmi dobře, proč své příspěvky natáčí v lehce humorném duchu s prvky sebeironie. Diváci se u jeho povídání baví a mnohdy si ani hned neuvědomí, kolik zásadních informací se zábavnou a zajímavou formou dozvěděli v tak krátkém čase, ale právě úžasným prožitkem mají získané informace mnohem lépe fixované v paměti.
Za výborné považuji i to, jak David podněcuje své posluchače k tomu jít dál „za text“, vidět ho v jiných souvislostech, dívat se z různých úhlů, přemýšlet o tom, co text zanechal specificky právě v nás. Kanál Na potítku kromě konkrétních knih seznamuje také s významnými autory literárních děl, s literárními epochami, filozofií a skvělá jsou i videa pro maturanty, jež suplují výklad, který nemohl být v současné době dovykládán klasickou formou ve škole. Pochvalné komentáře odběratelů u jednotlivých videí dokládají nejlépe, že Davidova práce padá na úrodnou půdu a nemíjí se účinkem. „Ty tvé interpretace ve mně zažehly jiskru, díky níž jsem si některé knihy přečetl.“
I moji studenti, kterým Davidova videa v rámci zadané látky pravidelně zasílám, hodnotí jeho rozbory i osobnostní vyzařování nesmírně pozitivně. „Je to tak neskutečně sympatický člověk, že sledovat jeho videa je radost! Věděla jsem, že na YouTube je plno videí, která jsou právě o tom, co se ve škole učíme - různé rozbory knih, shrnutí životů autorů. Ale vždy jsem si stála za tím, že tato videa musí být hrozně nudná, a říkala jsem si, kdo by asi tak chtěl YouTube využívat jako prostor pro učení, když si na něm může pustit písničky či nesmyslná a jednoduchá vtipná videa? Kanál Davida Jirsy mě přesvědčil o opaku. I přes to, že to nejsou videa, která by jistě každý z nás vyhledával ve svém volném čase (přiznejme si, kdo by se ve svém volném čase učil, když nemusí), tak nejsou vůbec nudná a já si jejich sledování užívám, baví mě to. David mluví srozumitelně, rychlost mluvy je ideální a díky jeho videím si mohu danou látku ucelit. Nejvíce asi oceňuji jeho rozbory knih (hlavně rozbor knihy Na západní frontě klid, kterou mám opravdu moc ráda), jelikož fungují jako perfektní shrnutí všech informací, a je pozoruhodné, že celý jeden rozbor knihy je video s přiměřenou délkou,“ napsala uznale studentka třetího ročníku Klára Kopčová, ale kladně se k videím vyjádřili naprosto všichni z mých tříd.
YouTube kanál Na potítku mohu všem jen vřele doporučit, mně jako učitelce literatury David v téhle době hodně pomohl a mým studentům mnoho předal. Jestli hledáte precizní bezchybnou ševcovinu, tak to asi není úplně Manolo Blahnik, Jimmy Choo nebo Christian Louboutin a jeho ikonický jehlový střevíc s rudou podrážkou, ale jsou to vážně kvalitní a pohodové tenisky s originálním vzhledem, ve kterých můžete s dobrou vizí dojít hodně daleko a svou cestu si díky jejich pohodlnosti báječně užijete bez puchýřů a rizika vyvrtlých kotníků. Prostě pohoda jazz.
Autorka: Mgr. Sylvie Vágnerová, vyučující na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích a členka krajského kabinetu Český jazyk a literatura v Plzeňském kraji