ZKUŠENOSTI z on-line VÝUKY
SYstém POdpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů je projekt, který vznikl mimo jiné jako potřeba pomoci především mladým začínajícím pedagogům. I zkušení, často sice vyhořelí pedagogové, na pokraji svých sil, ale stále optimističtí a plní energie rádi předají svůj pedagogický um mladším generacím.
Učitel by měl být rodičovskou veřejností vnímán jako osobnost téměř posvátná. Práce metodika je brilantní spojení studnice vědomostí a komunikačních metod, s umem, jak tyto své vědomosti předat a natrvalo uložit v žákovských hlavičkách. Ale navíc, chytrý metodik si kolem sebe vytvoří hrstku věrných, kterým své dovednosti rád předává. A protože člověk je tvor společenský, věrní si najdou další své oddané a věrné a „pavučinka“, tedy síť metodiků se bude dále rozšiřovat…
A právě toto je princip SYPO.
SYPO má ale i další přidané hodnoty:
- Má-li být zachováno kontinuální vzdělávání, musí být síť schopných metodiků tvořena v prostoru 3D. Tím rozumíme nejen horizontální zastoupení metodiků na všech typech škol, to by bylo jen v prostředí 2D, ale i na všech stupních škol. A právě ta vertikální prostupnost umožní komunikaci mezi metodiky na úrovni sjednocení potřeb a návaznosti témat v jednotlivých oborech.
- Aby ovšem tato idea mohla bezchybně fungovat, musí vertikální prostupnost začínat na úrovni každého učitele a končit na úrovni MŠMT. A nyní nastupuje metodik SYPO, který tuto vertikální komunikaci zajistí. Ministerstvo školství je zákonodárný orgán, který chystá školství zásadním způsobem modernizovat. Aby tato modernizace byla ku prospěchu vzdělávání žáka i výuce učitele, bude MŠMT naslouchat právě potřebám učitelů z praxe prostřednictvím sítě metodiků.
- Cílem práce „zasíťovaných“ učitelů je jednak činit síť stále hustší, aby tím schopných a nadšených učitelů stále přibývalo, jednak možnost vzájemné komunikace, která by měla konvergovat k optimální cestě vzděláváním, tedy k emočně vyrovnanému žákovi. Tuto cestu připraví metodici SYPO. Jde jednak o horizontální komunikací se zástupci různých typů škol, ale především vertikální komunikací s vyučujícími různých stupňů škol, ideálně ve všech předmětech na úrovni kapitol učiva, které propojují vzdělávání po vertikální linii.
K ideálnímu stavu ve školství se můžeme postupně přibližovat pouze cestou vstřícné a věcné komunikace, která povede ke známému, výše popsanému cíli. Tato komunikace byla v současné době násilně přerušena stavem nouze, způsobeným COVID 19, který významným, možná trvalým, způsobem ovlivnil vzdělávání ve všech našich školách. Ze dne na den se změnila kontaktní forma výuky na distanční, a v důsledku toho se zásadním způsobem změnily i vyučovací metody.
Snad největším problémem bylo chabé technické vybavení domácností žáků. Hned poté především problematické softwarové vybavení učitelů. Změna přišla tak rychle, že doslova každý vyučoval, jak uměl, nebo spíše jak úspěšně stahoval, a „za běhu“ se učil… A žáci s rodiči…?, doslova vše na koleně. O výpadcích přetížených komunikačních sítí ani nemluvě.
Z domácností se postupně stávala „počítačová“ střediska, z vyučujících počítačoví „experti“, z rodičů učitelé, a co žáci…? Ti v tom pěkně „lítali“. Někteří to ustáli, jiné to dokonce posunulo vpřed. Samostudium a domácí pohoda je nastartovaly pro další studium. A ta hrstka? Ti to vzdali a udělali si tři měsíce prázdnin. Ještě že ne dva roky, ale co není dnes…, třeba i na to dojde.
Není předmět jako předmět…
Popisné předměty se asi distančně vyučovaly bez zásadních obtíží. Prezentace, videa, referáty, výpisky z učebnice i z internetu…, vše ve Wordu, na běžné klávesnici, to asi zvládl každý, učitel i žák. Zde šlo především o motivaci a zaujetí.
Ale co jazyky, přírodovědné předměty a matematika…?
Jak vysvětlovat matematiku, ... e-mailem? Jak konzultovat nejasnosti, …telefonicky? nebo lépe e-mailem?, … ale především každému individuálně…!!!
Jak udržet pozornost celé třídy, když učitel většinou žáky ani nevidí…? A co aktivizující metody? Jak zkontrolovat, že žáci látce rozumějí, když učitel ani neví, zda si vůbec do sešitu pořizují zápisky…? A nehrají při výkladu třeba počítačovou hru? A jak zkoušet? Neopíší žáci test? Nepošlou si správné řešení přes sociální sítě a učitele „opijí rohlíkem“? A zjistí to učitel vůbec? A pokud ano, jak tomu má zabránit a jak tuto situaci řešit? A co s omluvou žáka, že nemá, nebo mu selhala technika…, jak potom hodnotit a v důsledku známkovat?
V tomto okamžiku jsou žáci proti učiteli v přesile…, a žádný software nenahradí kontaktní přístup učitele k žákovi ve třídě.
Z výše uvedených otázek, které vyplynuly jako zkušenosti s distanční výukou v matematice vyplývá, že ne pro každý předmět a ne pro každého žáka, je každá metoda stejně vhodná. Záleží tedy jedině na učiteli a ne jeho pedagogickém umu, jakou metodu pro výuku svého předmětu v danou chvíli zvolí, aby byla efektivní, pro žáky užitečná a zajímavá a učitele neúměrně „nevysávala“.
Distanční výuce by výrazně pomohlo, kdyby existovalo programové vybavení nejen pro výklad nové látky, ale i pro ověřování znalostí a dovedností žáka, které by se přizpůsobilo aktuálnímu tempu učení žáka, které by dokázalo odhalit jeho „mezery“ ve vědomostech a pomohlo tyto mezery odstranit.
Efektivní výuka je podmíněna dostupností softwaru odpovídající kvality, na jehož realizaci vytíženému učiteli čas nezbývá.
Pro výuku matematiky na všech typech i stupních škol je kontaktní výuka nezastupitelná, nezbytná a nejefektivnější.
Nicméně distanční výuka by byla vhodná jako doplňková nebo cílená, např. pro individuální doučování dojíždějících žáků ve večerních hodinách.
Co říci závěrem …
I ze špatné zkušenosti se dá vytěžit něco dobrého jako inspirace pro další práci pedagoga.
Autorka: PaedDr. Zuzana Ledvinová, vyučující na SZŠ a VOŠZ Karlovy Vary a předsedkyně krajského kabinetu Matematika a její aplikace v Karlovarském kraji