Tento článek je o jedné ze škol a zejména o učitelích, kterým jsem měla možnost - z pozice členky krajského kabinetu Informatika a ICT v Olomouckém kraji - pomáhat a konzultovat s nimi jejich formu domácí výuky v době zavření škol. Jak se každý z nich „postavil“ za svou výuku je obdivuhodné a ukazuje to, že když se chce, všechno jde.
ZŠ a MŠ Karlova Studánka je malá vesnická škola v lázeňské obci, kde více jak 50 % žáků dojíždí z blízkého okolí. Škola je určena pro žáky 1. – 5. ročníku. Organizace výuky je malotřídní, ve škole jsou spojené ročníky 1. a 2. do jedné třídy a 3. až 5. do druhé třídy. Pavel Patterman je vychovatelem ve školní družině a učitelem předmětů PŘ, TV, INF, PV. Po zavření škol v první polovině března musel zůstat doma v Šumperku. Do své práce v jiném kraji totiž denně dojíždí. Protože je Základní škola Karlova Studánka rodinnou školou, kde je spolupráce a individuální přístup to nejzákladnější, nebyla ani tato škola stejně jako většina ostatních malých základních škol připravena na on-line komunikaci ze dne na den a jinou formu výuky než denní.
Pavel Patterman se proto se svými žáky ze 4. a 5.ročníku spojil během dvou dní přes maily rodičů a začal výuku Přírodovědy na dálku, doslova. „Stěžejní se pro výuku staly prezentace učiva doplněné pracovními listy ve Wordu. V nich jsem se snažil vytvořit úkoly tak, aby je moji žáci mohli přesouváním objektů a dopisováním do vybraných polí vyplňovat přímo v počítači a nemuseli si je tisknou,“ vysvětluje Pavel formy, které pro svou výuku zvolil. Jeho pracovní listy ve Wordu byly tvořeny ze scanů textů z učebnic, pracovních sešitů a časopisů. Jako doplnění a opakování pro své žáky pak volil různé aplikace a platformy nabízející online testování, jako například www.skolasnadhledem.cz, www.e-taktitk.cz a jiné. Žáci dostávali v mailu dvakrát týdně i doporučená videa na Youtube a komunikace s jejich vyučujícím probíhala denně formou e-mailu, kdy jim Pavel odesílal opravené pracovní listy a komentáře ke všemu, co mu poslali.
Protože je Pavel ale hlavně vášnivý horal a jeho běžná výuka o přírodě probíhá názorně venku, vedl k tomu i v době koronaviru své žáky. Zadával různé úkoly, které mohli plnit rozhlédnutím se po zahradě, blízkém okolí, v lese. Dostával od nich pak jako zpětnou vazbu fotky splněných úkolů, mezi nimiž nechyběla fotka ze soutoku řek, deset různých stromů, živočichové zahrad a polí a podobné. Žáci z horské Základní školy Karlova Studánka sice trávili čas domácí výukou, ale doma rozhodně neseděli. „Nezadával jsem jim samostatné úkoly do Informatiky,“ říká Pavel a dál vysvětluje: „Moje pracovní listy byla dělány tak, aby si v nich žáci opakovali vše to, co jsme se naučili ve Wordu, tedy přesouvání objektů, vkládání textových polí, změnu barvy a tvaru i mnohé další. Mimo to se většina z nich sama naučila stahovat fotky a posílat mi je, často i doplněné komentáři nebo doladěné filtry v mobilním telefonu. A i to je přece výuka a rozvoj dnešních moderních technologií.“
Zatímco podle něj byla stěžejní výuka trivia, tedy čtení, psaní a počítání, realizovaná jeho kolegyněmi z části i online, on sám zůstal u e-mailové komunikace se svými žáky. Jak ale přiznává, po seznámení se s možnostmi v programu TEAMS by rád od příštího školního roku nad touto formou sdílení a komunikace se žáky uvažoval. Už je pro tu možnost, že program TEAMS mohou mít žáci ve svých mobilních telefonech a zadané testy a učivo přes program FORMS vyplňovat přímo v nich. Odpadne pak odpolední čekání na návrat rodičů z práce a společné učení.
Není ale právě ta pospolitost a soudržnost, kdy většina rodičů konečně poznala formy a metody učitelské práce doma ve svém obýváku, právě to, za co bychom mohli být koronavirové době vděční?
Autorka: Mgr. Bc. Stanislava Marešová, vyučující na ZŠ Schola Viva o.p.s. v Šumperku a členka krajského kabinetu Informatika a ICT v Olomouckém kraji