Tento článek je o jedné ze škol a zejména o učitelích, kterým jsem měla možnost – z pozice členky krajského kabinetu Informatiky a ICT v Olomouckém kraji – pomáhat a konzultovat s nimi jejich formu domácí výuky v době zavření škol. To, jak se každý z nich postavil za svou výuku, je obdivuhodné a ukazuje to, že když se chce, všechno jde.

Základní škola Bohutín, obci nedaleko Šumperka, je klasickou vesnickou školou, které je proslulá v okolí svými projekty i přístupem k výchově a vzdělávaní dětí. Důraz je zde kladen na environmentální vzdělávání i sociální rozvoj prostřednictvím metod Respektovat a být respektován. Pět ročníků prvního stupně je naplněno žáky nejen z vesnice, ale i okolí. Iva Pattermanová učí 5.ročník, předměty ČJ, M, Aj a Př. Škola již pár let využívá systém iŠkola, nebylo tedy těžké přejít v době zavření škol na vzdálenou komunikaci s rodiči. On-line výuku pojali učitelé dle svých potřeb.

Iva má ve své patnáctičlenné třídě hned 7 žáků s poruchou učení. Jak tedy uzpůsobit zadávání učiva, zpětnou vazba a kontrolu v jejich případě? Jako všichni ostatní vyučující i Iva první týden sedla k počítači a k telefonu a obvolala rodiče svých žáků, aby od každého z nich získala e-mailový kontakt na žáka. „Hledala jsem jeden komunikační kanál, abychom si mohli předávat informace. Rodiče mají přístup do iŠkoly, v tom problém nebyl, ale já potřebovala komunikovat s žáky, kteří nebudou čekat doma do odpoledne nebo večera, až se rodič vrátí z práce a pustí ho na svůj e-mail,“ říká o prvním dni, kdy si připadala jako telefonní ústředna.

Pak nastala další fáze - naplánování zadávání úkolu. Původní záměr zadávat úkoly na 4 dny, tedy od pondělí do čtvrtku s tím, že je v pátek a přes víkend okomentuje, se ukázal jako nereálný. „Žákům dělalo potíže rozvrhnout si úkoly do celého týdne. Někteří chtěli mít hotové vše první den a pak měli pocit, že toho mají příliš. Jiní zase s vypracováním otáleli doslova na poslední chvíli a v posílali pak úkoly o víkendu nebo nestihli vše.“ Nevyhovující zadávání úkolu bylo tedy třeba změnit. Nový systém počítal s tím, že úkoly budou mít žáci ze dne na den. Dopoledne měli možnost konzultovat prostřednictvím telefonu, mailu či jiného komunikačního kanálu. Odpoledne dostali vždy práci na další den a Iva večer zasedla k počítači, aby si stáhla vypracované úkoly, opravila je a pokud možno ještě v ten stejný den na ně odpověděla. Při skutečnosti, že takto doma  v rodině fungovali dva učitelé (Ivin manžel učí na ZŠ a MŠ Karlova Studánka, o jeho práci v době koronaviru si můžete přečíst zde), to byla více jak dva měsíce poměrně tichá domácnost, kde bylo slyšet zejména klapání kláves na notebooku a počítači.

Nicméně žáci v 5.třídě na ZŠ Bohutín dostávali své zadání každý den, což je podněcovalo k pravidelné a soustavné práci do školy. Navíc již většinu úkolu zvládali sami či s minimální pomocí rodičů, takže ti nejšikovnější měli své úkoly hotové ještě v ten den, co je Iva zadala. Kombinace učiva byla vždy nastavená:

  • na práci s učebnicí, o níž se mohlo vzdáleně komunikovat,
  • na práci v pracovním sešitu,
  • na procvičovaní formou on-line testů z různých webových portálů (www.ucenihrou.cz; www.ceskysnadno.cz; www.skolasnadhledem.cz; www.onlinecviceni.cz aj.) a
  • doplněná o videovýuku vybraného tématu na některém ze vzdělávacích kanálů Youtube nebo na vysílání UčíTelky.

Koronadeník pro každého žáka

Jedna z velmi originálních věcí, která se ovšem žákům v ZŠ Bohutín podařila, byl jejich Koronadeník. První týden po zavření škol jim stihla jejich třídní učitelka Iva rozdat všem sešit, který zvenku oblepila, nadepsala každému žákovi a napsala mu úvodní dopis. Žáci pak měli jako svůj každodenní úkol zapsat, co ten den dělali, a nafocené zápisy o minimálně pěti větách sdíleli se svou učitelkou formou fotek, které jí zasílali na mail nebo na mobilní telefon. Ta jim na oplátku zadávala mimo běžné zápisy i různé nápady, jako anketu o tom, co budou jako třída dělat první den, až se znova potkají ve škole. Nebo fantazijní popis Dne snů, kdy s nimi sdílela svůj vysněný den. Nechybělo ani stříhání metru poslední měsíc v květnu - děti měly za úkol vyrobit si metr v rámci pracovních činností a pak zjistit od rodičů, prarodičů, strejdů či sousedů, jak se vlastně metr na vojně „stříhal“. Poslední deníkové zápisy pak byly vymyšlené vtipy pro spolužáky, které žáci mezi sebou sdíleli. Z Koronadeníku žáků 5.třídy vznikl zajímavý projekt, který bude mít pokračování ve formě časového pouzdra, které chtějí děti zakopat na zahradě pro budoucí generace. 

          


Autorka: Mgr. Bc. Stanislava Marešová, vyučující na ZŠ Schola Viva o.p.s. v Šumperku a členka krajského kabinetu Informatika a ICT v Olomouckém kraji

Zpět