Co pro vás znamená pojem „začínající učitel“?
Momentálně náplň mého života. Od září jsem to totiž já – začala jsem učit na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze český jazyk a literaturu. Tento nový životní stav s sebou přinesl a stále přináší plno nových a zajímavých zkušeností, úžasných zážitků, impulsů. Někdy také mnoho namáhavých rozhodnutí a situací, které zažívám poprvé a které mohou vyčerpat.
V čem podle vás potřebuje začínající učitel nejčastěji pomoc a podporu?
Podle mé zkušenosti v mnoha oblastech. Reálná praxe je přeci jen naprosto nový svět. I když si člověk někdy velice živě pamatuje svá léta na různých stupních škol, je plno věcí neznámých. Často jsou to technicko-administrativní záležitosti, které se ostříleným učitelům již přirozeně zdají samozřejmé, ale pro začínajícího učitele často představují vrchol neznáma. Září bylo plné otázek… Kde v nové škole najdu toalety? Do jaké třídy mám zamířit? Co se ode mě očekává při dohledu na chodbách? Další otazníky byly zase spojené s výukou. Na co jsou žáci na škole zvyklí? Jaké učebnice mají? Jak si rozložit hodnocení během roku, abych dala dost známek a měla je včas vzhledem ke čtvrtletí nebo pololetí? A samozřejmě jsem musela vstřebat také čistě provozně-organizační věci jako např. to, kde je jídelna, jak se zapisuje hodnocení a docházka do elektronické třídnice nebo jaký formulář vyplnit po suplované hodině. Rada „zeptej se, když nebudeš vědět“ nestačí. Je spousta věcí, o kterých začínající učitel ani neví, a nemůže se tedy zeptat.
Jaké jste měla pocity, když jste poprvé přišla do vaší školy?
Začínající učitel, stejně jako jakýkoliv jiný zkušený, ale nový učitel na škole, přijde do více méně neznámého prostředí. Já jsem měla výhodu v tom, že jsem na svém nynějším působišti absolvovala povinnou souvislou praxi během vysokoškolského studia pod vedením pana zástupce, takže pro mě budova nebyla úplným bludištěm. Navíc znám několik dalších učitelů, kteří na škole učí, již ze svých studentských let. Tento fakt mi při vstupu do nové etapy života velice pomohl. U všech nových kolegů jsem se setkala s velice příjemným přijetím a ochotou pomoci a podpořit mě, za což jsem obrovsky vděčná. Díky takovému přístupu je pro mě vstup do nového kolektivu i práce snadnější. Dobře se cítím i v komunikaci a spolupráci s asistenty žáků. Stejně tak jsem se setkala s milým přístupem ze strany nepedagogických zaměstnanců školy.
Jak se k vám chovají žáci? Myslíte, že rozlišují mezi novým a zkušeným učitelem?
Po třech měsících ve škole mám pocit, že i žáci mě přijali dobře, do hodin se všemi se těším. Učím dvě šesté třídy – pro ty jsme na 2. stupni noví všichni, takže tam, domnívám se, nijak nehrálo roli, že jsem nová zrovna já. U osmé třídy jsme si, troufám si říci, navzájem velice dobře tzv. sedli. I podle zpětné vazby od žáků směrem k sobě cítím, že jsme začali kvalitně.
Co podle vás může začínající učitel přinést škole?
Myslím, že může přinést nový pohled na řadu věcí, které zkušení kolegové nevnímají. Svými otázkami může dát podnět pro promyšlení postupů, které už jsou zažité, a i zkušenější učitel by je třeba rád změnil.
Zúčastnila jste se kurzů, které projekt SYPO pořádá pro začínající a uvádějící učitele a vedení škol a které se týkají podpory začínajícího učitele v adaptačním období. Jak kurzy hodnotíte?
Po podzimní části kurzu musím říct, že je pro mě zajímavý hlavně v tom, že se můžu potkat a sdílet své pocity s ostatními začínajícími učiteli. Je příjemné vědět, že v tom člověk není sám. Také si urovnávám informace o tom, v čem může začínající učitel tápat a jak tu případnou nejistotu řešit. Na jaře mě čekají ještě workshopy. Díky kurzu získávám představu o adaptačním období i o tom, jak ho co nejlépe zvládnout.
 |
Daniela Čechová v současné době učí na ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze a dokončuje studium oboru český jazyk a literatura a základy společenských věd na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Dva roky vedla Studentský spolek Agora, který na zmíněné fakultě působí. Působí jako akademická senátorka ve fakultním i univerzitním akademickém senátu. |